Historický zvon z kaple svaté Anny v Jestřebí měl v roce 1942 skončit v tavicí peci. Stejně jako řada dalších zvonů byl odebrán pro válečné účely, jenže svůj původní osud nakonec nenaplnil. Po osvobození se ukázalo, že nebyl roztaven, a po několika letech se vrátil na místo, odkud svolával obyvatele k modlitbě.
Od starší zvonice ke kapli
Kaple v Jestřebí, dnes místní části města Rájec-Jestřebí, vznikla v roce 1866. Před její stavbou zde stála starší zvonice, uváděná v souvislosti s rokem 1813. Prameny se však rozcházejí v tom, zda byla dřevěná, nebo zděná. Jisté je, že byla zachycena v katastrální mapě z roku 1826 a že její zvon se později stal součástí nové kaple.
Stavba nebyla pro tehdejší obec malou investicí. Podle nejstarší knihy příjmů a vydání si vyžádala 467 zlatých a 40 krejcarů. Protože obec neměla dostatek vlastních prostředků, vypůjčila si 150 zlatých. Výdaje pokračovaly i v následujícím roce, kdy se kaple dokončovala a vybavovala. V roce 1869 přibyla kamna a uskutečnilo se také svěcení křížové cesty.
Zvon s letopočtem 1813
Z původní zvonice byl do kaple přenesen zvon odlitý v Brně. Nese letopočet 1813 a zasvěcovací nápis věnovaný svaté Anně, který v překladu vyzývá světici k přímluvě. Jméno zvonaře ani přesnější okolnosti odlití se nedochovaly v dostupných údajích, přesto právě tento předmět dává celé stavbě mimořádně silný příběh.
Dne 30. května 1942 byl zvon z kaple sejmut a určen k roztavení. Pro obyvatele Jestřebí tím zmizel nejen důležitý liturgický předmět, ale také hmotná památka na starší zvonici a vznik kaple. Místo něj obec objednala litinový zvon u firmy Rudolfa Manouska v České u Brna. Nový zvon byl dodán, vysvěcen a zavěšen 30. července 1944.
Po válce však přišlo překvapivé zjištění. Původní zvon nebyl zničen, ale nacházel se v Krunvíři. Odtud byl převezen zpět do Jestřebí, v roce 1945 znovu vysvěcen a zavěšen v kapli. Náhradní litinový zvon z roku 1944 přitom nezmizel. Podle místních historických materiálů slouží dodnes jako umíráček.
Kříž, povodeň i válečné vzpomínky
Příběh kaple doplňuje několik drobných památek v jejím okolí. Před stavbou stojí litinový kříž na kamenném podstavci z roku 1868. Nechal jej na vlastní náklad postavit rod Fojtů po povodni, při níž 15. června 1867 v Jestřebí zahynul hospodář Josef Fojt. Kříž tak připomíná nejen náboženskou tradici, ale i konkrétní tragickou událost z dějin obce.
V době první republiky se v kapli hrávalo na harmonium. Při mších a pobožnostech na ně doprovázel bohoslužby jestřebský kapelník Alois Nečas. Po první světové válce přibyl také obraz, který obci věnovali italští zajatci pobývající v Jestřebí. A v roce 1945 se před kaplí konala polní mše pro rumunskou posádku. Malá stavba se tak opakovaně stávala místem, kde se do místního života promítaly velké evropské dějiny.
Nenápadná zastávka při cestě okolím Rájce-Jestřebí
Kaple je samostatně stojící sakrální stavba s věží, zvonicovým patrem a dřevěnými žaluziemi. Její vzhled doplňuje stanová střecha s makovicí a dvouramenným křížem. V roce 1980 dostala novou venkovní omítku, o pět let později byla opravena také uvnitř. Roku 1992 přibyly ocelové lavice a elektrické zvonění.
Dnes je kaple především tichým místem, které stojí za krátké zastavení při poznávání Rájce-Jestřebí a širšího okolí Blanska či Moravského krasu. Pravidelné bohoslužby se podle dostupných turistických informací nekonají a aktuální možnost vstupu do interiéru není spolehlivě potvrzena. Zvenčí je však možné vnímat její základní podobu, prohlédnout si kříž před kaplí a připomenout si příběh zvonu, jenž měl zmizet ve válečné peci, ale nakonec se do Jestřebí vrátil.