Na první pohled působí Alkazar jako přírodní amfiteátr vytesaný do svahu nad Berounkou. Vysoké etážové stěny, světlý vápenec a blízkost řeky vytvářejí jednu z nejfotogeničtějších scenérií mezi Berounem a Srbskem. Jenže romantický vzhled tohoto místa je výsledkem průmyslové činnosti. Pod skalami se navíc skrývá historie, která je mnohem vrstevnatější, než by návštěvník čekal.
Lom, který zásoboval hutě
Alkazar leží na levém břehu Berounky poblíž ústí Loděnice, známé také jako Kačák. V turistických materiálech se nejčastěji spojuje se Srbskem, odborné a úřední podklady však lokalitu označují také jako Hostim I nebo bývalý lom Hostim I. Právě původní provozní název připomíná dobu, kdy tu nešlo o výletní cíl, ale o významný průmyslový podnik.
Lom vznikl na počátku 20. století, přibližně v letech 1907 až 1909. Česká montánní společnost zde dobývala kvalitní slivenecké a koněpruské vápence, které sloužily především v hutnictví. Vápenec pomáhal při zpracování rudy a oddělování nežádoucích složek do strusky. Vytěžený materiál se zpočátku dopravoval přes Berounku lanovou dráhou, později také po úzkokolejné železnici směrem k Berounu. Stopy jejího tělesa jsou v krajině podle regionálních podkladů dodnes patrné.
Těžba byla postupně utlumována během 40. let a její povrchový provoz definitivně dozníval po druhé světové válce. Právě odtud pocházejí mohutné stupňovité stěny, které dnes lákají fotografy, turisty i lezce.
Válečné štoly a uzavřená kapitola
Za druhé světové války se podoba lomu změnila ještě výrazněji. Do skály byly raženy štoly pro plánovanou podzemní výrobu, v regionálních pramenech spojovanou s krycím názvem Kainit. Záměr měl souviset s výrobou leteckých motorů nebo zbrojních součástí, podzemní továrna však nebyla dokončena.
Podzemí Alkazaru proto netvoří jednotný přírodní jeskynní systém. Část prostor vznikla jako důlní díla a válečné stavební práce, při dobývání se však odkryly také krasové dutiny a menší jeskyně. Některé štoly mají význam pro zimování chráněných netopýrů, což je další důvod, proč do nich bez povolení nevstupovat.
Nejcitlivější kapitolou je úložiště institucionálního radioaktivního odpadu, které v části štol fungovalo v letech 1959 až 1964. Ukládal se zde především nízkoaktivní odpad z výzkumných a zdravotnických pracovišť. Dvě chodby měly dohromady objem přibližně 1 690 metrů krychlových. Vyšší aktivita byla později převezena do úložiště Richard u Litoměřic a hostimské úložiště bylo v roce 1997 definitivně uzavřeno betonovou směsí. Lokalita je nadále monitorována, nejde tedy o prostor určený k volnému procházení.
Skály pro zkušené i začínající lezce
Dnešní Alkazar patří k výrazným lezeckým oblastem Českého krasu. Skalní masivy jsou rozděleny do řady sektorů, mezi něž patří například Matterhorn, Homole, Hladká plotna, Černý dům, Vanový kout nebo Růžová stěna. Nejvyšší stěny dosahují zhruba 50 metrů a databáze Českého horolezeckého svazu v oblasti eviduje přibližně 16 sektorů a 280 cest různé obtížnosti.
Na přelomu let 2011 a 2012 vznikl také Lezecký park Alkazar. Jeho krátké, hustě jištěné cesty byly zamýšleny především pro děti a začátečníky. Praktický stav vybavení i právní režim parku se však mohou měnit, proto je před návštěvou vhodné ověřit aktuální informace u Českého horolezeckého svazu. Lezení je možné pouze za pravidel ochrany přírody a na vlastní nebezpečí.
Výlet podél Berounky
Pro běžného návštěvníka je Alkazar především atraktivní zastávkou na trase mezi Berounem a Srbskem. Z Berouna sem vede cesta po levém břehu Berounky, využívaná pěšími, cyklisty i bruslaři; u lomu končí přibližně tři kilometry dlouhá asfaltová in-line dráha. Z opačné strany lze přijít od Srbska, za ústím Kačáku.
Lokalitou prochází také naučná stezka Po stopách českých králů. Její úsek mezi Berounem a Srbskem měří přibližně 4,5 kilometru a věnuje se mimo jiné těžbě vápence, geologii, archeologii a přírodě Českého krasu. Výlet lze prodloužit k soutoku Kačáku s Berounkou nebo pokračovat proti proudu Loděnice směrem ke Svatému Janu pod Skalou.
Alkazar je součástí Národní přírodní rezervace Karlštejn v CHKO Český kras. Návštěvníci by se proto měli držet vyznačených a zpevněných cest, nevstupovat do uzavřených štol, nepřibližovat se k okrajům stěn a respektovat zákaz vjezdu motorových vozidel. Romantika tohoto bývalého lomu vynikne nejlépe tehdy, když ji člověk poznává s respektem k místu i jeho skrytým obyvatelům.