Na první pohled může kostel Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti působit jako nenápadná venkovská sakrální stavba. Pozornější návštěvník v něm však objeví pozoruhodný gotický původ, nezvyklé klasové zdivo i místo spojené s událostí, která se stala symbolem komunistického násilí proti katolické církvi.
Gotický kostel s neobvyklým zdivem
Historie kostela sahá nejméně do poloviny 14. století. Písemně je doložen už k roku 1350, přesné datum vzniku dnešní stavby ale není jisté. Jde o jednolodní kostel s pětiboce uzavřeným presbytářem a sakristií na severní straně, tedy o dispozičně střídmou, ale architektonicky cennou venkovskou stavbu.
Její nejvýraznější zvláštností je klasové zdivo na vnějších stěnách. Kameny jsou v něm kladeny šikmo do řad, které připomínají obilný klas. Takové řešení není pro zdejší oblast obvyklé a dává kostelu osobitý vzhled, který vynikne zejména při pohledu zblízka.
Interiér doplňuje hlavní oltář z roku 1888 a tři dochované zvony. Při opravách byly pod mladší bílou výmalbou odhaleny fresky po celém obvodu kostela. Jejich přesné datování ani rozsah dochování nejsou v dostupných informacích podrobně popsány, podle nadačního fondu se však počítá s jejich zachováním a restaurováním. Pro památku to představuje významný úkol.
Od středověké farnosti k Toufarovu působišti
Kostel býval původně obklopen hřbitovem, na němž se pohřbívalo až do roku 1824. Po husitských válkách zde působili utrakvističtí faráři, kteří do Číhoště dojížděli z Ledče. Samostatně obsazovaná fara vznikla až v roce 1856 a dnešní zděná fara byla postavena v roce 1885.
Právě s číhošťskou farou a kostelem je spojen kněz Josef Toufar. Do obce přišel v roce 1948 jako administrátor zdejší farnosti. O rok později se jeho jméno dostalo do pozornosti veřejnosti v souvislosti s událostí, k níž mělo dojít během bohoslužby při kázání 11. prosince 1949.
Událost, kterou režim obrátil v nástroj propagandy
Podle svědectví přítomných se tehdy na hlavním oltáři pohnul a vychýlil kříž. Událost se později začala označovat jako číhošťský zázrak. Samotný pohyb kříže je popisován ve svědectvích, jeho mechanismus ani nadpřirozený původ však nejsou spolehlivě doloženy. Je proto přesnější mluvit o události označované jako číhošťský zázrak nebo o pohybu kříže podle svědků.
Případ zaujal Státní bezpečnost. Josefa Toufara zatkla 28. ledna 1950 a při vyšetřování ho brutálně týrala. Kněz 25. února téhož roku zemřel. Komunistický režim následně číhošťskou událost využíval v propagandistickém útoku proti katolické církvi. Z původně místního příběhu se tak stal doklad doby, v níž státní moc neváhala použít násilí ani manipulaci proti duchovním a věřícím.
Toufarův hrob je součástí hlavní osy kostela
Po smrti byl Josef Toufar pohřben v hromadném hrobě u zdi ďáblického hřbitova v Praze. Po vyzvednutí ostatků, antropologickém zkoumání a genetické identifikaci se jeho ostatky vrátily do Číhoště. Dne 12. července 2015, pětašedesát let po jeho smrti, byly slavnostně uloženy v místním kostele.
Hrob se nachází na hlavní ose chrámu před vítězným obloukem a presbytářem. Svým umístěním odkazuje k původnímu hlavnímu oltáři i ke kříži, jehož pohyb tehdejší svědci popisovali. Návrh hrobu a schrány vytvořil architekt Norbert Schmidt. Pietní místo tak není pouze připomínkou konkrétního člověka, ale také způsobu, jakým se kostel stal svědkem moderních českých dějin.
Co si v Číhošti prohlédnout dnes
Číhošťský kostel je stále aktivním farním kostelem Římskokatolické farnosti Číhošť. Návštěva může spojit prohlídku gotické stavby, klasového zdiva, hlavního oltáře a Toufarova hrobu. Součástí může být také pamětní expozice věnovaná Josefu Toufarovi a číhošťské události, její návštěvu je však vhodné předem domluvit s duchovní správou nebo nadačním fondem.
Protože kostel neslouží jako trvale otevřená turistická atrakce, nemusí být interiér mimo bohoslužby volně přístupný. Aktuální pořad bohoslužeb i možnosti prohlídky se mohou měnit, a je proto dobré ověřit je před cestou u farnosti. Číhošť leží v okrese Havlíčkův Brod v Kraji Vysočina a představuje cíl pro každého, kdo chce při poznávání českých regionů spojit památku, duchovní tradici a paměť moderních dějin.