Falkenštejn není hradem, jaký si většina návštěvníků představí. Na pískovcovém suku v masivu Havraních kamenů se dochovaly především prostory vytesané do skály a otisky dřevěných konstrukcí. Místo tak působí spíše jako archeologická stopa než jako zachovaná pevnost – právě v tom ale spočívá jeho kouzlo.
Skalní hrádek leží ve výšce přibližně 303 metrů nad mořem, necelý kilometr od Jetřichovic. Z vrcholové plošiny se otevírá pohled na Havraní skálu a Hřebenový důl. Výlet sem proto spojuje dějiny, neobvyklý skalní terén i typickou krajinu Českého Švýcarska.
Středověká pevnost ve skále
Falkenštejn vznikl pravděpodobně v první polovině 14. století, nejspíše kolem jeho poloviny. První písemná zmínka pochází z roku 1395. Hrad byl součástí kamenického panství a spojován s rodem Michaloviců. Po roce 1406 přešel kamenický majetek k Berkům z Dubé a později k Vartenberkům.
Jeho poloha nebyla náhodná. Falkenštejn měl správní a pravděpodobně také strážní význam v krajině mezi Českou Kamenicí, Lužicí a severními Čechami. Přesnou trasu cest, které měl kontrolovat, nelze určit s úplnou jistotou, jeho umístění však dobře zapadá do tehdejšího systému panství a dálkového pohybu lidí i zboží.
Na horním plató se nacházel sál o rozměrech přibližně 12 × 6 metrů, spojený s kaplí. Hradní areál doplňovala patrně dřevěná obytná věž a další dřevěné stavby. Zásoby vody zajišťovala cisterna vytesaná do pískovce. Výrazným detailem je také okenní otvor se sedátky ve výklenku, který dodnes připomíná, že skála nesloužila jen jako obranný prvek, ale také jako obytný prostor.
Od opuštěného hradu k romantickému cíli
V písemných pramenech se Falkenštejn objevuje naposledy ve druhé polovině 15. století, nejčastěji se uvádějí roky 1457 a 1460. V souvislosti s konflikty mezi Vartenberky a Lužicí se zmiňuje také rok 1444, kdy mohl být hrad obléhán nebo poškozen. Zda byl skutečně dobyt, ale není jisté. Po zániku své původní funkce hrad pravděpodobně zpustl.
Nový zájem o něj přišel až s romantismem 19. století. Skalní útvary v okolí Jetřichovic tehdy začaly přitahovat výletníky a upravovat se pro jejich návštěvu. Už v roce 1852 nechala Vilemína Kinská zpřístupnit Falkenštejn i jeho okolí. Při tehdejších pracích byly nalezeny například šípy, ostruhy, keramické střepy, mince, cihly, tašky a kopí. Historické zprávy hovoří také o vyčištění studny do hloubky 25 metrů; nejde však o současný návštěvnický prostor, do něhož by se běžně vstupovalo.
Madona ukazuje na význam lokality
Falkenštejn není zajímavý jen svou polohou. Archeologický výzkum v roce 1973 přinesl drobnou keramickou plastiku známou jako Falkenštejnská madona. Torzo stojící Madony s Ježíškem je datováno do druhé poloviny 15. století a dnes je uloženo v archeologické sbírce Regionálního muzea v Teplicích. Návštěvník ji tedy přímo na hradě neuvidí, nález však připomíná, že skalní plošina byla skutečným místem života, nikoli pouze vyhlídkou.
Další archeologické práce na přelomu 20. a 21. století pomohly zpřesnit představu o podobě hradu i o jeho keramických nálezech. Z původních staveb se přitom dochovaly především skalní relikty. Falkenštejn tak patří k typickým skalním hrádkům Českého Švýcarska, kde dřevo a pískovec sehrály větší roli než klasické zděné hradby.
Bezpečnější přístup, šetrnější návštěva
Zásadní proměnou prošla lokalita v roce 2017. Správa Národního parku České Švýcarsko nechala obnovit zpřístupnění pomocí schodišť, zábradlí a kovových pochozích roštů. Nešlo jen o zvýšení bezpečnosti. Kovové prvky zároveň omezily sešlapávání a erozi měkkého pískovce, který by při nekontrolovaném pohybu návštěvníků rychle trpěl.
Na vrchol vedou dvě oddělené cesty, jedna pro výstup a druhá pro sestup. Krátký jednosměrný okruh tak usnadňuje pohyb i v omezeném prostoru skalního suku. Přesto zůstává Falkenštejn skalním terénem, nikoli klasickým hradem s pokladnou a pravidelnými prohlídkami. Vhodná je pevná obuv a opatrnost za mokra, v zimě nebo při námraze.
Nejčastější trasa začíná v Jetřichovicích a vede po žluté značce směrem do Hatového dolu. Místo je uváděno jako celoročně volně přístupné, zimní návštěva se však z bezpečnostních důvodů nedoporučuje. Před cestou je rozumné ověřit aktuální stav stezek, protože v národním parku se mohou podmínky měnit podle počasí, zásahů a rizika pádu stromů. Při návštěvě je třeba respektovat pravidla parku, zejména zákaz ohňů a nocování mimo vyhrazená místa.
Název Falkenštejn se obvykle spojuje s německým slovem „Falke“, tedy sokol. Ve skalách mohli žít sokoli stěhovaví nebo poštolky, jistý jediný výklad názvu však neexistuje. Ať už jméno vzniklo jakkoli, dnešní Falkenštejn zůstává pozoruhodným místem, kde se historie neukazuje v podobě zachovaných zdí, ale v samotném tvaru skály, vytesaných prostorách a krajině kolem.