Na první pohled tu návštěvník nenajde romantickou zříceninu s věží ani zachované hradní zdivo. Hladový vrch na severozápadním okraji Bochova přesto ukrývá pozůstatky významného středověkého sídla. Hungerberg se dnes připomíná hlavně tvarem návrší, terénními nerovnostmi, valem a příkopem. Kdo se naučí tyto stopy číst, objeví místo, jehož historie nezmizela spolu s posledními kameny.
Hrad nad hornickým Bochovem
Výrazný homolovitý vrch sopečného původu dosahuje nadmořské výšky přibližně 686 metrů. Právě jeho poloha byla pro vznik hradu důležitá. Hungerberg vznikl patrně v první polovině 14. století, kdy Bochov procházel rozvojem jako hornické městečko. V okolí se těžil cín a rostl význam obchodu i správy panství.
Stavebníky hradu byli Hrabišicové z Rýzmburka, zejména páni Slavek a Boreš. První písemná zmínka o Hungerbergu pochází z roku 1349. Hrad měl chránit Bochov a současně sloužit jako správní centrum rýzmburských lén v okolí. Jeho význam dokládá i vývoj samotného města. Boreš z Rýzmburka mu v roce 1366 udělil Žlutické městské právo a o devět let později právo Chebské.
Krátký život a násilný konec
Rýzmburské državy však postupně slábly a bochovské panství roku 1412 přešlo na Plavenské z Plavna. Jindřich II. z Plavna se později přidal k Zelenohorské jednotě, která se postavila proti králi Jiřímu z Poděbrad. Konflikt nakonec dorazil přímo k Bochovu.
Roku 1469 město oblehlo královské vojsko. Bochov byl vydrancován a vypálen a stejný osud potkal i Hungerberg. Hrad byl dobyt a zničen, přičemž už nedošlo k jeho obnově. Po zániku sídla vznikl na nedalekém Zámeckém vrchu nový pozdně gotický Hartenštejn. Ten převzal vojenskou i správní úlohu v krajině; poprvé se písemně připomíná v roce 1473.
Když hrad zmizí ze stavby, ale zůstane v terénu
Zdivo Hungerbergu bylo v průběhu času rozebíráno na stavební kámen a využíváno při stavbě domů v Bochově. Dnes proto nelze očekávat výrazné nadzemní pozůstatky. Regionální popisy hrad označují za nevelké sídlo oválného tvaru, obklopené valem a příkopem. Tuto podobu je ale třeba chápat jako rekonstrukci vycházející z terénních stop a starších popisů, nikoli jako obraz dochované stavby.
Archeologický dozor při úpravách lokality v červnu 2010 přinesl zlomky gotické keramiky datované do 14. a 15. století a drobné kusy mazanice. Právě takové nálezy pomáhají potvrdit, že návrší nebylo jen strategickým bodem v krajině, ale skutečně obývaným a opevněným místem. Pozůstatky hradu jsou evidovány jako kulturní památka.
Kaple, park a vyhlídka
Historie Hladového vrchu neskončila okamžikem zániku hradu. Od roku 1693 zde stála barokní kaple Nejsvětější Trojice, která byla pravděpodobně zbořena po roce 1950. V 60. letech 20. století se vrch dočkal parkové úpravy a při revitalizaci v roce 2010 byly obnoveny nebo doplněny cesty, lavičky, informační prvky a vyhlídková plošina s naučnými panely.
Vrchol tak dnes působí spíše jako klidný městský park než jako hradní areál. Část svahů je zalesněná, prostor bývalého hradu zatravněný a místy zarostlý křovinami. Vyhlídka na západní straně kopce nabízí příležitost spojit poznávání historie s pohledem na Bochovsko.
Výlet pro ty, kdo hledají stopy
Hladový vrch je volně přístupný a leží v bezprostřední blízkosti Bochova. Z městské zástavby se k němu dá dojít pěšky, konkrétní průchod ulicemi a stav cest je však vhodné ověřit v aktuální mapě. Na místě se hodí obuv do nerovného terénu, zejména za mokra nebo v zimě.
Jméno vrchu se spojuje s pověstí o hladomorně, která měla na hradě existovat. Jde o lidové vyprávění, nikoli o doloženou skutečnost. Mnohem spolehlivější obraz minulosti poskytují val, příkop, archeologické nálezy a souvislosti s rozvojem Bochova. Návštěvu lze rozšířit o nedaleký Hartenštejn, kde se naopak dochovaly výraznější zbytky zdiva. Dva bochovské hrady tak nabízejí dva rozdílné způsoby, jak poznávat českou historii: jeden prostřednictvím zachované stavby, druhý prostřednictvím krajiny, která si jeho půdorys stále pamatuje.