Na první pohled může historické trojmezí působit nenápadně. Leží u hraničního vodního toku, mezi lesy a loukami nejzápadnějšího výběžku Česka. Právě tady se ale setkávaly historické hranice Čech, Bavorska a Saska. Naučná stezka Na cestě k Trojmezí vede z Hranic krajinou, která v sobě spojuje příběh dávného osídlení, období železné opony i cenné mokřadní přírody.
Z Masarykova náměstí až na konec Česka
Celý okruh začíná na Masarykově náměstí v Hranicích a měří přibližně 18 kilometrů. Po červené turistické značce míří do místní části Trojmezí, odtud pokračuje k historickému styčnému bodu a dále po cyklostezce 2058 do Pastvin. Návrat do Hranic vede po cyklostezce 2057 přes rybník Dolíška.
Trasa je vhodná pro pěší i cyklisty a z velké části vede po asfaltových úsecích. Přesto nejde o krátkou procházku – na celý okruh je dobré vyhradit si dostatek času a přihlédnout k počasí i aktuálnímu stavu cest. Kdo nechce absolvovat celou trasu, může podle městských podkladů vyrazit také ze samotného Trojmezí a výlet si zkrátit.
Na cestě je rozmístěno devět hlavních informačních zastavení. Věnují se přírodě, dějinám Hranicka i proměnám zdejšího pohraničí. Pro rodiny a školní skupiny mohou být užitečné pracovní listy a úkoly zaměřené na poznávání krajiny. Po trase se nacházejí také přístřešky k odpočinku.
Mezníky uprostřed hraniční krajiny
Hlavním cílem stezky je historické trojmezí. Na místě stojí hraniční kameny z roku 1844, mezi nimi také český kámen s označením 1/1. Další mezníky vyznačují někdejší hranice směrem k Sasku a Bavorsku. Samotný přesný styčný bod se však nenachází přímo na jednom z kamenů – leží ve vodním toku mezi nimi.
Je důležité vnímat označení trojmezí v historickém smyslu. Dnes zde nejde o setkání tří samostatných států: hranice odděluje Českou republiku, Bavorsko a Sasko, tedy dvě spolkové země Německa. Místní část Hranic odkazuje na dávné zemské rozdělení a v německém prostředí se lokalita spojuje také s názvem Kaiserův hamr.
Na konci trasy čeká návštěvní kniha se skřítkem Trojmezníčkem. Zastavení má proto nejen historický, ale i výletní a rodinný charakter. Odlehlé místo ovšem není běžným turistickým centrem, takže je potřeba počítat s tím, že občerstvení a další služby je vhodné řešit mimo vlastní trojmezí.
Stopy po lidech, kteří z krajiny zmizeli
Stezka prochází územím, které bylo až do roku 1989 součástí přísně střeženého pohraničního pásma. Připomínkou této éry je mimo jiné bývalá rota pohraniční stráže. Krajina ale vypráví i starší příběhy. V okolí se dochovaly pozůstatky zaniklých mlýnů a mlýnských náhonů, podle starších městských materiálů také smírčí kříž. Širší okolí Trojmezí připomíná někdejší obyvatele rovněž pozůstatky bývalého hřbitova.
Právě kontrast mezi dnešním klidem a někdejší nedostupností dává výletu zvláštní atmosféru. Cesta vede krajinou, která nebyla po desetiletí běžně přístupná, a drobné historické pozůstatky tu často působí nenápadně. O to více vynikne jejich význam, když si návštěvník uvědomí, že zde kdysi fungovaly mlýny, žily celé komunity a hranice měla mnohem tvrdší podobu než dnes.
Mokřady a Lužní potok
Přírodní hodnotu území chrání národní přírodní památka Bystřina–Lužní potok. Oblast je cenná mokřadními a lučními biotopy i oligotrofními vodními toky. Podle materiálů města zde žijí například perlorodka říční a mihule potoční, z motýlů pak hnědásek chrastavcový. Uváděny jsou také rostliny jako prstnatec májový, prha arnika nebo rosnatka okrouhlolistá.
Neznamená to samozřejmě, že všechny tyto vzácné druhy návštěvník při běžné procházce spatří. Jejich přítomnost ale ukazuje, proč má smysl zdejší krajinu chránit. Při výletu je proto nutné držet se cest, nevstupovat do citlivých mokřadů a nijak nezasahovat do vodních toků.
Naučná stezka Na cestě k Trojmezí tak nabízí víc než samotný cíl u hraničních kamenů. Je cestou krajinou, kde se potkávají dějiny hranic, vzpomínky na zaniklé osídlení a příroda, která si i v někdejším zakázaném pásmu uchovala mimořádnou hodnotu. Výlet lze navíc propojit s Naučnou stezkou kamenů a poznat Hranicko z dalšího úhlu.