Rezavý drát, kovová síť, kolejnice nebo obyčejná popelnice nemusí na první pohled působit jako typický námět pro lyrickou fotografii. Josef Sudek v nich však dokázal najít světelné proměny, strukturu i stopy času. Právě této méně známé, civilní a industriální poloze jeho tvorby se věnuje výstava Josef Sudek: Železo, ocel, stroj v Galerii Josefa Sudka na pražských Hradčanech.
Krása věcí, kolem nichž běžně procházíme
Sudek se od dvacátých let obracel také k motivům, které většina lidí přehlíží. Zajímaly ho kovové konstrukce, dráty, sítě, plechy, zábradlí, koleje i průmyslové zbytky. Nešlo mu přitom jen o přesný záznam předmětu. Rozhodující byla atmosféra, kterou vytvořilo světlo dopadající na povrch, zachycující nerovnosti, rez nebo jemnou kresbu materiálu.
Ve třicátých letech se v jeho fotografiích projevil vliv nové věcnosti. Větší pozornost věnoval stavbě obrazu, textuře a samotné hmotě. Věcnější pohled ale neznamenal chladný odstup. I v průmyslových motivech zůstával prostor pro náladu a soustředěné pozorování. Z kusu plechu nebo spleti drátů se díky kompozici mohl stát obraz s vlastním napětím.
Fotograf mezi uměním a průmyslem
Sudek nebyl pouze autorem volné tvorby. Pracoval také pro reklamní zadavatele a spolupracoval s podniky, mimo jiné s výrobci strojního zařízení. Fotografování továrních provozů a technických výrobků pro něj nebylo odtrženou zakázkovou disciplínou. Zájem o materiál, tvar a světlo se v těchto úkolech přirozeně potkával s jeho uměleckým viděním.
Výstava připomíná rovněž jeho vztah k sochaři Vincenci Makovskému. Ten se během druhé světové války ve Zlíně věnoval průmyslovému designu. Sudkův zájem o moderní techniku tak lze vnímat i v širším kontextu doby, kdy se tovární prostředí, stroje a nové materiály stávaly výraznou součástí každodenního života i výtvarné kultury.
Galerie v domě, kde Sudek žil
Výjimečnost výstavy nespočívá jen v jejím tématu. Galerie Josefa Sudka sídlí v domě U Luny na adrese Úvoz 24, respektive Úvoz 160/24, kde fotograf od roku 1959 žil až do své smrti v roce 1976. Uměleckoprůmyslové museum převzalo prostory jeho bytu do správy v roce 1989 a o několik let později zde otevřelo galerii.
Sudkův byt býval místem setkávání umělců a intelektuálů. Navštěvovali jej například básník Jaroslav Seifert, malíř Jan Zrzavý nebo architekt Otto Rothmayer. Právě v tomto prostředí vznikaly mimo jiné kompozice z cyklů Letecké vzpomínky, Velikonoční vzpomínky, Labyrinty a Skleněné labyrinty. Návštěva galerie tak nabízí nejen pohled na fotografie, ale také možnost vstoupit do prostoru spojeného s poslední etapou Sudkova života a práce.
Praktické informace k návštěvě
Výstava je naplánována od 27. června do 4. října 2026. Přístupná bývá ve středu, sobotu a neděli; od dubna do září je otevřeno od 12 do 18 hodin, v říjnu se režim mění na 11 až 17 hodin. Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální údaje.
Základní vstupné do galerie činí 40 korun, snížené 20 korun. Návštěvníci s platnou vstupenkou do hlavní budovy Uměleckoprůmyslového musea mají vstup do Galerie Josefa Sudka zdarma. Na 9. září 2026 je uvedena také komentovaná prohlídka s kurátorem Janem Mlčochem.
Výstavu připravil kurátor Jan Mlčoch, grafickou podobu navrhl Štěpán Malovec a na přípravě se podílí Jitka Štětková. Procházka Hradčany tak může získat nečekaný další rozměr: místo obvyklých romantických pohledů na Prahu nabídne setkání s kovem, stroji a předměty, které Sudek proměnil v pozorně komponované obrazy.