Na první pohled může Kynžvart působit jako nenápadná lesní zřícenina. Její poloha však prozrazuje, proč zde hrad ve 13. století vznikl. Zámecký vrch leží nad cestami, které spojovaly západní Čechy s Chebskem, a právě jejich ochrana patřila k hlavním úkolům původně královského hradu. Starší název Kunigeswart se vykládá jako „královská stráž“ nebo „králova varta“.
Pevnost nad důležitou cestou
Hrad byl vybudován za vlády Přemyslovců, podle dostupných podkladů nejspíše po polovině 13. století. Kromě vojenského významu souvisel s kontrolou obchodu a pohybu v pohraničí. V okolí se připomíná také celnice a názvy míst spojené s vybíráním mýta.
Před rokem 1287 se Kynžvart dostal do držení chebského ministeriálního rodu Hartenberků. Jedna z jeho větví přijala jméno podle hradu a v pramenech se objevuje jako rod z Kynžvartu. Historie zdejšího sídla se tím začala spojovat nejen s ochranou cest, ale také s mocenskými zápasy a neklidnými poměry v kraji.
Loupežné výpravy a královský trest
Bratři Englhart a Albert z Kynžvartu bývají spojováni s přepadáváním vozů chebských měšťanů. Ať už se jednotlivé události odehrály přesně jakkoli, konflikt měl pro hrad zásadní následek. Roku 1347 proti němu zasáhlo královské vojsko a pevnost byla zničena.
Zkáza však neznamenala okamžitý konec zdejšího panství. Zpustlý areál i okolní državy v dalších desetiletích měnily majitele a po roce 1400 byl hrad obnoven pod správou Jindřicha I. z Plavna. Přibližně během 340 let do třicetileté války se na Kynžvartu vystřídalo 29 majitelů z deseti šlechtických rodů. Patřili mezi ně páni z Kynžvartu, Plavna, Švamberka, Pluhové z Rabštejna nebo páni z Cedvic a Libštejna.
Nové sídlo v údolí
Proměna významu hradu přišla ve druhé polovině 16. století. Páni z Cedvic si v údolí pod Zámeckým vrchem vybudovali pohodlnější renesanční sídlo. Kynžvartský hrad tak postupně přestal být hlavní rezidencí a jeho vojenská i obytná funkce slábla.
Další zlom přinesla porážka stavovského povstání. Kynžvartské panství bylo roku 1623 konfiskováno a následně přešlo na Metternichy, kteří je včetně ruin hradu vlastnili až do roku 1945. Zámek v údolí a hrad na kopci se tak v dalších staletích staly dvěma odlišnými místy s propojenou historií. Při novověkých úpravách byl navíc část stavebního materiálu z hradních zdí využita při stavbě zámku a židovského hřbitova pod hradem.
Poslední boje za třicetileté války
Úplný konec vojenského významu Kynžvartu souvisí s událostmi na sklonku třicetileté války. Roku 1647 obsadili hradní sedlo Švédové a v okolí se v letech 1647 až 1648 odehrávaly dělostřelecké boje mezi švédskými a císařskými jednotkami. Zřícenina tak není jen pozůstatkem středověkého hradu, ale také místem, které připomíná neklidné období evropských dějin.
Úpadek hradu ovšem začal už dříve přesunem rezidenční funkce do údolí. Válečné události pak jeho význam dovršily a z někdejší pevnosti se stal areál, jehož podobu dnes určují především terénní stopy a zbytky zdiva.
Co návštěvník objeví dnes
Areál tvořilo hradní jádro a dvoudílné předhradí. Jádro chránil příkop, val a parkán, severní část doplňovalo další opevnění. V lese se dochovaly části obvodových zdí, zbytky jižního dvoutraktového paláce, velká nárožní bašta a věž v předhradí. Za pozornost stojí také pozůstatky strážní věže s hladomornou, příkopy, valy a další terénní úpravy.
Zřícenina leží necelý kilometr severně od Lázní Kynžvart. Přístup k ní vede po lesních cestách, mimo jiné směrem mezi Zámeckým vrchem a Špičákem, odkud v poslední části stoupání odbočuje cesta k hradu. Nejde o klasicky upravený návštěvnický areál, ale o volně působící památku v lesním terénu. Plocha hradu je podle památkových podkladů přístupná ze severní strany, místy je prudká a nerovná a zřícené zdivo může být nestabilní.
Výlet lze spojit s návštěvou zámku Kynžvart v údolí. Teprve při pohledu na obě místa vedle sebe vynikne proměna zdejšího panství: středověký hrad na strategickém kopci vystřídalo pohodlnější šlechtické sídlo dole v krajině, zatímco les nad lázeňským městem si uchoval paměť původní královské stráže.