Lidice mají dvě podoby. Jedna zůstala pietním územím, připomínkou obce zničené nacisty 10. června 1942. Druhá vyrostla po válce nedaleko původní vsi jako nový domov pro lidi, kteří přežili tragické události. Právě spojení prázdného prostoru původních Lidic a živé poválečné zástavby dává tomuto místu mimořádnou atmosféru.
Britská pomoc, která se proměnila v domy
Už v září 1942 vzniklo ve Velké Británii hnutí Lidice Shall Live. Stál za ním lékař, politik a pozdější poslanec Barnett Stross. Jeho cílem nebylo pouze připomínat lidickou tragédii, ale také zajistit, aby jméno obce nezmizelo z mapy ani z veřejné paměti.
Hnutí uspořádalo ve Velké Británii finanční sbírku na poválečnou obnovu Lidic. Když byl 15. června 1947 položen základní kámen nové obce, předala britská delegace šek v hodnotě přibližně 32 tisíc liber. Peníze pomohly financovat výstavbu domů, které měly přeživším nabídnout skutečné zázemí, nikoli jen symbolický návrat k místu jejich minulosti.
Slavnosti se účastnil také prezident Edvard Beneš. Základní kámen tak byl položen pět let po vyhlazení původních Lidic a stal se výrazným mezníkem poválečné obnovy.
Nová obec podle promyšleného plánu
Nové Lidice nevznikly přímo na místě původní obce. To bylo ponecháno jako pietní prostor a memento. Nová zástavba vyrostla v sousedství, aby mohla sloužit každodennímu životu, zatímco původní místo zůstalo prostorem vzpomínky.
Podobu nové obce určila poválečná architektonická soutěž, kterou Památník Lidice označuje za první veřejnou architektonickou soutěž v poválečném Československu. Na vítězném řešení a jeho rozpracování se podíleli František Marek, Václav Hilský, Richard Podzemný a Antonín Tenzer.
Výsledkem není tradiční vesnická náves. Zástavbu organizuje hlavní osa s alejí, která propojuje nové domy s pietním územím. Urbanistický celek působí pravidelně a přehledně, přesto však neztrácí měřítko běžného bydlení. Domy mají obdélníkové půdorysy, sedlové střechy a strukturované fasády. Moderní poválečné bydlení se v jejich podobě spojilo s představou tradiční československé vesnice.
Bydlení, které mělo být moderní
Výstavba pokračovala postupně až do 60. let. Domy nebyly pouze prázdnými schránkami. Každý měl základní vybavení dodávané národním podnikem Nový byt a pozornost se věnovala také interiéru a nábytku. Na svou dobu šlo o velmi moderní standard, který měl novým obyvatelům usnadnit návrat k běžnému životu.
Ne všechny přeživší lidické ženy se do nové obce vrátily. Část domů proto postupně získali další obyvatelé. I díky tomu se z nových Lidic nestal jen památník, ale skutečná obec, která se dál vyvíjela a žije vlastním každodenním rytmem.
Nejlépe lze podobu tehdejšího bydlení poznat v rodinném domě č. p. 116 v ulici Osady Ležáků. Stálá expozice Stavíme nové Lidice přibližuje autentický prostor jednoho z poválečných domů a interiér odpovídající bydlení na přelomu 50. a 60. let 20. století. Součástí objektu je také badatelna s knihovnou Památníku Lidice a zahrada inspirovaná původním charakterem zahrad v nové obci.
Od domů k růžím a umění
Barnett Stross nepomáhal Lidicím jen jednorázově. V 50. letech podpořil vznik Růžového sadu, který dnes symbolicky propojuje prostor původních a nových Lidic. Později stál také u zrodu Lidické sbírky umění. Za zásluhy o obnovu obdržel v roce 1947 Řád Bílého lva a o deset let později se stal čestným občanem Lidic.
Návštěva proto může nabídnout víc než prohlídku pietního místa. Novou obec lze projít jako pozoruhodný poválečný urbanistický projekt, navštívit dům č. p. 116 a potom pokračovat k muzeu, Lidické galerii, Růžovému sadu a pietnímu území původních Lidic. Praktické podmínky návštěvy se mohou měnit, proto je vhodné před cestou ověřit aktuální režim Památníku Lidice. Samotná adresa expozice je Osady Ležáků 116, Lidice.