V lese západně od Rohoznice se nad hladinou Klechtáveckého rybníka ukrývá stavba, která působí jako vystřižená z romantického příběhu. Lovecký zámeček z roku 1880 má jednopatrovou pseudogotickou podobu, schodišťovou vížku a cimbuří. Zblízka však romantická kulisa ustupuje pohledu na objekt, který dlouhodobě chátrá a není určen k běžným prohlídkám.
Romantické zázemí dobřenického panství
Zámeček nechal vybudovat Karel Daniel Weinrich, majitel dobřenického velkostatku. Nešlo o velké šlechtické sídlo, ale o menší lovecké a odpočinkové zázemí zasazené do krajiny, jejíž podobu dotvářely lesy, rybník a další stavby. Právě spojení architektury s okolní přírodou je na místě dodnes nejpůsobivější.
Budova měla podle dostupných popisů dvě místnosti v přízemí, keramický krb, terasu v patře a také prostor s křížovou klenbou. K zámečku patřila rovněž pseudogotická konírna a později hospodářská budova z počátku 20. století. Z těchto sousedních objektů dnes měly zůstat jen základy. Zámeček tak v lese působí jako poslední výrazná připomínka někdejšího areálu.
Od Weinrichů přes Löwensteiny ke státní správě
Osudy stavby se odvíjely spolu s proměnami dobřenického majetku. Po Karlu Danielu Weinrichovi ji v letech 1910 až 1928 držel jeho syn Karel. V roce 1928 získal Dobřenice i zámeček JUDr. Karel Löwenstein, který byl dlouholetým generálním ředitelem plzeňských Škodových závodů. Rod Löwensteinů vlastnil panství do roku 1948.
Po znárodnění přešel objekt nejprve pod Státní lesy. Podle dostupných podkladů jej v roce 1984 koupilo JZD Dolany. Po změně poměrů se zámeček vrátil v restituci rodině Löwensteinových, respektive Karle Katschnerové. Přesný rok tohoto převodu se v jednotlivých materiálech liší; uvádí se rok 1993 nebo říjen 1994. Jisté je, že k restituci došlo na počátku 90. let.
Z loveckého útočiště se stala chátrající ruina
Podrobný popis z roku 2013 zachytil stav, který už tehdy vyžadoval zásadní opravu. Poškozená byla fasáda, vnější i točité schodiště a do objektu zatékalo. V patře se propadaly části podlah, chyběla okna i dveře a vnitřní vybavení bylo zničeno. Zmiňovány byly také graffiti a následky vandalismu.
Ještě v roce 2019 byl zámeček popisován jako zarůstající ruina čekající na obnovu. Dostupné informace nenasvědčují tomu, že by od té doby získal návštěvnické využití nebo prošel celkovou rekonstrukcí. Stav se samozřejmě může měnit, zejména u opuštěné budovy vystavené počasí, a proto není vhodné spoléhat na starší popisy při plánování návštěvy.
Historicky cenné místo, nikoli zapsaná kulturní památka
Rohoznická obecní dokumentace uvádí lovecký zámeček mezi významnými historickými zajímavostmi obce. Zároveň ale konstatuje, že na území Rohoznice nejsou evidovány nemovité kulturní památky. Zámeček je tedy důležitou součástí místní historie a krajiny, nelze jej však bez dalšího označovat za oficiálně zapsanou kulturní památku.
V širším okolí se nacházejí také archeologické stopy tvrziště označovaného jako Na Kotli nebo Hrady. Výlet tak může spojit několik vrstev minulosti: středověké pozůstatky, rybniční krajinu i romantickou architekturu 19. století.
Výlet pouze s respektem k místu
K zámečku lze vyrazit pěšky nebo na kole z Rohoznice či okolních obcí. Cílem může být samotná lesní cesta ke Klechtáveckému rybníku, nikoli vstup do budovy. Objekt nemá běžné prohlídky ani návštěvnické zázemí a novější podklady upozorňují na zákaz vstupu. Kvůli poškozeným konstrukcím proto není bezpečné prozkoumávat interiér ani se přibližovat k nestabilním částem.
Nejlepší způsob, jak si zámeček prohlédnout, představuje ohleduplná návštěva zvenčí. Respektovat je třeba aktuální značení, lesní provoz i případná vlastnická omezení. I bez vstupu dovnitř zůstává stavba zajímavým cílem pro ty, kdo rádi objevují méně známá místa české krajiny a jejich příběhy.