Na první pohled je Macocha obrovským oknem do země. Z Horního můstku lze přehlédnout téměř celou propast, z Dolního můstku zahlédnout jezírka na dně. Teprve při návštěvě Punkevních jeskyní ale člověk pochopí, že známá vyhlídka představuje pouze povrchovou část mnohem rozsáhlejšího podzemního světa.
Propast leží v katastru Vilémovic na Blanensku a je součástí chráněné krajiny Moravského krasu. Suchá část dosahuje přibližně 138,5 metru. Pokud se započítá také zatopené podzemí pod Dolním jezírkem, celková hloubka se podle způsobu měření pohybuje zhruba mezi 188 a 190 metry. Macocha tak není jen působivou přírodní scenérií, ale také důležitým místem pro poznávání toho, jak krasová krajina vzniká.
Propast jako zřícený strop podzemí
Macocha pravděpodobně vznikla zřícením stropu rozsáhlé dutiny. Velké podzemní prostory se mohly vytvořit na křížení výrazných puklin a jejich jednotlivá patra se následně propadala. Jedním z možných spouštěčů mohlo být i zemětřesení, přesný mechanismus však nelze popsat jako definitivně prokázaný.
Na dně se nacházejí dvě jezírka. Do Horního jezírka Punkva přitéká a jeho hloubka se odhaduje přibližně na 13 až 15 metrů. Dolním jezírkem řeka z propasti odtéká. Pod jeho hladinou pokračuje sifon, jehož prozkoumaná hloubka činí přibližně 50 metrů. Výzkum ztěžuje jemné bahno, které po každém pohybu okamžitě zakalí vodu.
Od mnicha na laně k podzemním lodím
První historicky doložený sestup na dno se uskutečnil v roce 1723. Na laně se dolů nechal spustit minoritský mnich Lazar Schopper, přičemž podle dobového podání nejprve bezpečnost ověřovali místní sedláci. O čtvrt století později se o další sestup pokusil Josef Anton Nagel. Samotný badatel se však do propasti nespustil poté, co při přípravách spadl na jednoho z dělníků kámen.
V roce 1784 vedl první vědeckou expedici na dno inženýr Karel Rudzinský. Výprava pořizovala popisy a mapy, které zachytily mimo jiné Pekelný jícen, Podmůstkovou jeskyni i obě jezírka. V 19. století na tento výzkum navázal Jindřich Wankel. V roce 1856 pronikl přes tehdejší sifon do více než 600 metrů nových chodeb.
Nejvýrazněji se do poznání zdejšího podzemí zapsal Karel Absolon. V letech 1901 až 1907 podnikl na dno Macochy sedm výprav. Nejprve zkoumal zdejší chladné mikroklima a živočichy, později hledal spojení propasti s vývěrem Punkvy. V roce 1909 jeho tým objevil první dóm Punkevních jeskyní a v roce 1914 se podařilo propojit Pustý žleb s Macochou suchou cestou.
Známá plavba, neznámé chodby
Prohlídka Punkevních jeskyní dnes spojuje suchou část, sestup na dno Macochy a plavbu po podzemní Punkvě. Elektrické čluny však nejsou samozřejmou součástí přírody, ale výsledkem technických úprav. Kvůli překonání hlubokého Zlého sifonu vznikla přibližně 400 metrů dlouhá odvodňovací štola. Od roku 1933 mohou návštěvníci pokračovat po vodních dómech.
Za turistickou trasou se ale rozprostírá systém, jehož rozsah přesahuje 50 kilometrů a zahrnuje také Amatérskou jeskyni, Sloupsko-šošůvské jeskyně, Rasovnu, Spirálku nebo Pikovu dámu. Amatérská jeskyně, objevená až v roce 1969, měří přibližně 20 kilometrů. Bývá označována za nejdelší jeskynní systém ve střední Evropě, tento údaj je však nutné chápat podle přesného odborného vymezení systému.
Moravský kras má téměř 1 200 evidovaných jeskyní, přičemž podle odborného odhadu je dosud prozkoumána jen asi pětina známých podzemních prostor. Macocha proto není cílem, na kterém poznávání končí. Je spíše místem, kde je dobře vidět, kolik toho stále zůstává skryto.
Výlet za hlavní turistický proud
K propasti lze dojít ze Skalního mlýna Punkevním žlebem nebo po Naučné stezce Macocha. Delší trasa měří přibližně osm kilometrů a vede kolem vyvěraček Punkvy, Punkevních jeskyní, jeskyně Čertova branka, lanovky i vyhlídkových můstků. V okolí stojí za pozornost také méně známé partie Pustého a Suchého žlebu nebo skalní útvar Koňský spád.
Dobrým výchozím místem je Dům přírody Moravského krasu na Skalním mlýně. Nabízí interaktivní expozici a 3D film, které pomohou zasadit Macochu do širších souvislostí. V roce 2026 je zde připravena také šifrovací hra po Naučné stezce Macocha.
Na návštěvu Punkevních jeskyní je v hlavní sezoně rozumné myslet předem a využít rezervaci. Přístup do jeskyní probíhá v rámci organizovaných prohlídek a režim se může měnit podle sezony či provozních podmínek. V chráněné oblasti je zároveň nutné držet se značených cest, nevstupovat do nepřístupných jeskyní a respektovat křehké povrchové i podzemní útvary.
Macochu doprovází pověst o maceše, která měla shodit nevlastního syna do propasti. Chlapec se však zachytil větví a přežil. Folklorní příběh je působivý, historicky doložené jsou ovšem až zprávy o výpravách, měřeních a objevech. Právě v jejich kontrastu spočívá kouzlo místa: nad propastí žije legenda, pod ní pokračuje skutečný svět, který ještě zdaleka neukázal všechna svá tajemství.