Rybička patří k nejznámějším českým kapesním nožům, ale její domov není v anonymní továrně. Je jím město Mikulášovice na okraji Českého Švýcarska, kde má nožířství kořeny hluboké více než dvě stě let. Místní Muzeum nožířské tradice ukazuje, jak se z drobných brusíren podél potoka stal rozsáhlý průmyslový obor a jak na něj navázala značka Mikov.
Od domácího broušení k továrnám
První brusírny pro místní nožíře vznikaly podle městských materiálů už v 18. století. Za počátek průmyslové výroby se obvykle považuje rok 1794, kdy Ignaz Rösler založil v Mikulášovicích továrnu na nože a drobné kovové zboží. Sortiment přitom nebyl omezený jen na čepelové nástroje. Podnik vyráběl také pilníky, srpy, kosy nebo tabatěrky.
Röslerův závod rychle překročil význam místního podniku. V roce 1821 měl přibližně 200 zaměstnanců a jeho pobočky působily také v Brně a ve Vídni. Během 19. století přibývaly další továrny, samostatné dílny i domácí provozy. V 90. letech 19. století působilo v Mikulášovicích podle historických údajů sedm nožířských továren.
Rozsah výroby vedl také ke vzniku odborné školy kovoprůmyslu, která byla založena v roce 1891. Připravovala nožíře a další kovodělné odborníky pro region i širší území tehdejší monarchie. Před první světovou válkou zaměstnával místní nožířský průmysl zhruba 4500 lidí a výrobky mířily do evropských i zámořských zemí. Právě proto se Mikulášovicím začalo přezdívat český Solingen. Nejde o oficiální označení, ale o připomínku někdejší koncentrace a věhlasu zdejší výroby.
Válečný zlom a zrod značky Mikov
Druhá světová válka znamenala přerušení běžné civilní produkce. Továrny se v době připojení Sudet k nacistickému Německu orientovaly také na zbrojní zakázky. Po válce byly německé podniky konfiskovány a jejich majitelé vysídleni. V poválečných Mikulášovicích pak působily mimo jiné podniky Koh-i-noor a Sandrik.
Právě jejich sloučením vznikla v roce 1955 značka Mikov, jejíž název odkazuje na Mikulášovický kovoprůmysl. Samostatný národní podnik fungoval nejpozději od roku 1957. Vedle nožů pokračovala také výroba kancelářských potřeb a drobného kovového zboží spojeného se značkou KIN. Mikov tak nebyl pouze výrobcem kapesních nožů, ale součástí širšího průmyslového zázemí města.
Rybička jako česká designová ikona
Největší popularitu si získala jednoduchá kapesní Rybička. Přesné jméno autora jejího původního návrhu se dosud nepodařilo spolehlivě doložit. Dostupné materiály se rozcházejí i v datu začátku výroby: některé uvádějí rok 1921, jiné pouze období před více než sto lety. Jisté je, že tento typ nože patří k dlouhodobě oblíbeným výrobkům mikulášovické produkce.
Základní silueta ryby zůstala zachována, i když se v průběhu let měnily použité materiály. Původní plechové střenky nahradily zinkové a čepel se dnes vyrábí z nerezové oceli. Rybička se stala předmětem vzpomínek, dárkem i sběratelským artefaktem. V roce 2007 získala na mezinárodní výstavě nožů v Praze čestné uznání jako nejznámější nůž Československa.
Muzeum ukazuje celý průmyslový ekosystém
Muzeum nožířské tradice vzniklo v roce 2012 a sídlí v prostorách městského informačního střediska na náměstí. Jeho hlavní část tvoří více než 2500 historických nožů z oblasti někdejšího českého Solingenu. Návštěva proto není jen přehlídkou různých podob jednoho výrobku. Expozice zachycuje vývoj místního průmyslu, proměny designu i širokou škálu využití nožů.
Ke sbírce patří také historické stroje včetně ručního brusu, kancelářské potřeby, dokumenty a další materiály spojené s výrobou. Projekce dokumentárního filmu o továrně Mikov doplňuje exponáty o pohled na fungování podniku a práci, která za hotovým výrobkem stála. Z návštěvy se tak stává srozumitelná cesta od řemesla k průmyslové výrobě.
Tradice, která pokračuje
Mikov dnes navazuje na starší modely i na potřeby současných uživatelů. Vedle Rybičky vyrábí například lovecký Fixir, vojenský nůž UTON, vyhazovací Predator, záchranářské nože nebo pevný nůž List. K 230. výročí průmyslové výroby v Mikulášovicích vznikla také limitovaná série modelu UTON vz. 74, inspirovaného vývojovým prototypem.
Současnost značky přitom není pouze nostalgickým návratem k minulosti. V roce 2024 získal Mikov společně s designérkou Natálií Navrátilovou ocenění Designbloku za kolekci kancelářských potřeb Office. V přízemí budovy muzea navíc funguje podniková prodejna, kde lze návštěvu spojit s nákupem běžného nože, Rybičky nebo výrobku z limitované série.
Muzeum se hodí jako samostatný cíl i jako zastávka při poznávání Mikulášovic a Českého Švýcarska. Od května do října bývá podle zveřejněných údajů otevřeno denně, mimo hlavní sezonu především ve všední dny. Aktuální režim je vhodné před cestou ověřit u informačního střediska, stejně jako možnost víkendové návštěvy. Základní vstupné je podle aktuálních údajů 50 korun.