Velká vrata, vysoká okna a prostor, do něhož se vešla rozměrná socha. Takový měl být Šalounův ateliér v dnešní Slovenské ulici. Sochař Ladislav Šaloun si jej nechal postavit především kvůli práci na monumentálním pomníku Mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí. Stavba vznikala na přelomu let 1908 až 1911 a její podoba dodnes prozrazuje, že nešlo o obyčejný dům, ale o promyšlené pracovní i společenské zázemí.
Pomník Šaloun navrhl po vítězství v soutěži v roce 1901. Slavnostně byl odhalen 6. července 1915, v den výročí Husova upálení. Přesný rozsah jednotlivých fází vzniku díla nelze jednoduše shrnout tvrzením, že celý pomník vznikl právě zde. Jisté však je, že potřeba pracovat na tak rozměrném sousoší byla hlavním důvodem, proč si sochař vybudoval vlastní velkorysý ateliér.
Secesní stavba jako umělecké dílo
Šaloun si objekt navrhl sám a pojal jej v duchu secese a symbolismu. Fasádu zdobí reliéfy, dekorativní detaily a maskaron, jehož podoba bývá spojována s filozofem Arthurem Schopenhauerem. Nad vstupem se nachází pozlacená mozaika. Výsledkem je stavba, v níž se praktické požadavky sochařské dílny prolínají s výraznou výtvarnou koncepcí.
Hlavní pracovní prostor dostal velká okna, která zajišťovala dostatek rozptýleného světla. Vrata umožňovala dopravovat dovnitř rozměrné plastiky. Kromě hlavního ateliéru zde byl také menší prostor s galerií pro drobnější práce, salon, vstupní hala, zázemí, byt správce a suterén. Součástí celku byla i zahrada navržená samotným Šalounem. Terasy, oplocení a svažitý terén nebyly pouhými praktickými prvky, ale součástí celkového výrazu areálu.
Salon umělců, spisovatelů a hudebníků
Ateliér nebyl uzavřeným pracovištěm, kam by měli přístup pouze sochař a jeho pomocníci. Společenské části domu se podle dobových a regionálních pramenů staly místem setkávání osobností české kultury. Mezi uváděnými hosty figurují například Alfons Mucha, František Bílek, Ema Destinnová, Jan Kubelík, Otokar Březina, Josef Váchal nebo Alois Jirásek.
Setkávání se měla odehrávat zejména v salonu, později také v oválné pracovně a ve slovácké jizbě. Ta připomínala Šalounovy cesty na Moravské Slovácko. Lidový nábytek, keramika a folklorní inspirace zde vytvořily pozoruhodný protějšek k secesním a symbolistním motivům. Dům tak nebyl jen dílnou, ale také kulturním salonem, kde se potkávaly různé podoby tehdejšího umění.
Se suterénem se pojí vyprávění o spiritistických či okultních seancích. Tato souvislost je však v dostupných pramenech uváděna spíše jako tradovaná interpretace nebo údajná dobová událost, nikoli jako jednoznačně doložený fakt.
O obytnou část se ateliér dělí dodnes
V roce 1934 přibyla k původnímu objektu obytná část, na jejímž projektu se podílel Šalounův zeť, architekt Josef Černý. Nabídla mimo jiné oválnou pracovnu, technické zázemí, byt správce a právě slováckou jizbu. Ve druhé polovině 20. století se ateliérová a obytná část oddělily. Obytná část zůstala spojena se Šalounovými potomky, zatímco historický ateliér dnes spravuje Akademie výtvarných umění.
Je proto dobré rozlišovat mezi označením Šalounův ateliér a širším názvem Šalounova vila. Nejde automaticky o jednu a tutéž část objektu ani o stejný režim využívání. Samotný ateliér je kulturní památkou. Ochrana se týká nejen budovy, ale také historických konstrukcí, omítek, barevnosti a oplocení areálu.
Po chátrání přišla nová etapa
Ateliérová část se po letech dostala do špatného stavu. Akademie výtvarných umění ji získala v roce 2001 a v letech 2006 až 2007 prošel objekt rekonstrukcí a dostavbou podle projektu architekta Michala Bartoška. Obnova doplnila technické, sociální a pedagogické zázemí, částečně ukryté v podzemí, a pokusila se spojit památkovou hodnotu místa s požadavky současné výuky.
Od roku 2007 zde působil program hostujícího umělce či pedagoga, v němž každý semestr spolupracoval se studenty vybraný zahraniční tvůrce nebo pedagog. Dnes Šalounův ateliér slouží především studentům mezinárodního magisterského programu AVU Art in Context. Historická dílna tak nezůstala muzeální kulisou, ale dál funguje jako živé akademické pracoviště.
Kam se vydat za jeho atmosférou
Adresa Slovenská 2499/4, respektive Slovenská 4, leží v Praze 10 na pomezí Vinohrad a Vršovic. Zvenčí stojí za pozornost především reliéfní fasáda, vstup s mozaikou, oplocení a zasazení domu do svažitého terénu. Interiér ale nemá stálou návštěvní dobu. Veřejnosti se otevírá hlavně při studentských výstavách, klauzurách, dnech otevřených dveří, prezentacích a dalších akcích AVU.
Před cestou je proto vhodné ověřit aktuální program akademie. Šalounův ateliér lze navíc vnímat jako součást širší vycházky po vilové architektuře Prahy 10. V okolí najdeme například Kotěrovu vilu, vily v Hradešínské ulici nebo Husův sbor. Právě v tomto kontextu vynikne, že někdejší sochařská dílna není jen památkou na jednoho autora a jedno velké dílo, ale také připomínkou doby, kdy se architektura, umění, společenský život a osobní tvůrčí prostor mohly spojit v jediný pozoruhodný celek.