Noutonický hřbitov v obci Lichoceves přitahuje pozornost především neobvyklým spojením historie a novodobé legendy. Na mírném návrší nad vsí stojí kostel Narození svatého Jana Křtitele, obklopený starými náhrobky, rodovou stélou Dlauhoweských a hřbitovní zdí. Právě tady se podle vyprávění má objevovat duch Barbory „Biri“ Dlauhoweské, v médiích někdy označované za hraběnku.
Kostel na návrší nad Noutonicemi
Místo mělo význam dávno před vznikem dnešních pověstí. Kostel je písemně doložen nejpozději k roku 1352, kdy nad ním mělo podací právo pražské benediktinské opatství svatého Jiří. Původní stavba byla gotická, její dnešní podoba však vychází především z rozsáhlé přestavby v roce 1682. Věž byla zvýšena roku 1774 a na konci 19. století areál prošel dalšími úpravami. Tehdy vznikla nová sakristie, kostel byl opraven a dostal také nové varhany.
Jednolodní stavba s hranolovou věží a obdélným presbytářem je památkově chráněná stejně jako hřbitovní zeď a jeden z náhrobků. Interiér ukrývá například barokní obraz Křtu Kristova nebo sochy svatého Vojtěcha a svatého Prokopa. Starší označení návrší, „na Hůrkách“ či „na horkách“, připomínalo jeho polohu nad vesnicí.
Rod Dlauhoweských a záhadná Biri
Výrazným prvkem hřbitova je černá mramorová stéla rodu Dlauhoweských z Dlouhé Vsi. Rod se v 19. století dostal do majetkového okruhu Statenic a zdejšího panství. Právě do této rodiny patřila Barbora Dlauhowesky von Langendorf, jejíž domácí podoba jména zněla Biri. Roku 1868 se provdala za uherského důstojníka Kálmána, případně Kolomana, Harmose de Hihálom.
Označení „hraběnka Biri“ je ovšem nepřesné. Barbora byla podle dostupných genealogických údajů svobodnou paní, tedy baronkou. Hraběcí titul náležel její matce Frederike, rozené von Künburg. I tento detail ukazuje, jak se historická osoba může v průběhu desetiletí proměnit v postavu lidového vyprávění.
Legenda, která se rozchází s matrikami
Nejznámější verze příběhu vypráví o mladé šlechtičně, která měla zemřít po pádu z kočáru nebo koně, případně být zavražděna. Některá vyprávění tvrdí, že byla pohřbena mimo rodinný hrob. S Biri se pak spojují kroky, náhlé závany vzduchu, mlha, dětský nářek nebo údajné mizení hrobů z kamerových záznamů.
Tyto motivy patří k novodobému folkloru a nejsou doloženy jako historická fakta. Později dohledané údaje z rakouských matrik a korespondence duchovních však nabízejí zcela jiný obraz. Barbora se podle nich narodila 9. května 1842 v Marcali, zemřela 27. října 1906 v Badenu ve věku 64 let a 30. října téhož roku byla pohřbena v Noutonicích. Tento výklad by vyvracel jak její údajné úmrtí v mládí, tak tvrzení, že na zdejším hřbitově neleží. Protože vychází z pozdější online rešerše, nikoli přímo z ověřených archivních kopií, je namístě ponechat jistou opatrnost.
V Noutonicích měl být pohřben také její manžel Kálmán Harmos de Hihálom, který zemřel roku 1897 v Badenu. Tragické události v rodině mohly pozdějším pověstem dodat působivý základ, samy o sobě však nejsou důkazem nadpřirozených jevů.
Hřbitov jako klidné místo
Skutečnost bývá při návštěvě méně dramatická než legenda. Hřbitov je součástí běžně obývané obce a působí především jako klidný venkovský areál. Byl rozšířen v roce 1862 a pahorek před kostelem nechal farář Slavíček o rok později osázet stromy. Kromě šlechtické stély zde zaujme také sousoší manželů Poláčkových a hrob skladatele, zpěváka a hudebníka Petra Hapky, který žil na nedaleké Okoři.
Návštěvu lze spojit s výletem k hradu Okoř a procházkou okolní krajinou. Hřbitov bývá veřejnosti přístupný sezonně, konkrétní režim se však může měnit. K dispozici je zpevněné parkoviště, lavičky i stojan na kola. Protože jde o fungující hřbitov, zaslouží si pietní chování. Noutonice tak nejsou jen zastávkou pro milovníky strašidelných historek, ale především místem, kde se na malém prostoru potkává středověká sakrální historie, paměť šlechtického rodu i novodobý kulturní příběh.