Jen málokterý výlet v Moravském krasu spojí monumentální barokní architekturu s tajemstvím pravěkého podzemí tak výrazně jako cesta z Křtin k Býčí skále. Křtiny leží asi patnáct kilometrů severovýchodně od Brna a bývají označovány za jednu z přirozených bran do střední části krasu. V Josefovském údolí pak čeká místo, které je současně cennou jeskyní, archeologickým nalezištěm i útočištěm chráněných živočichů.
Křtiny: poutní místo s rukopisem Santiniho
Srdcem Křtin je chrám Jména Panny Marie, jedna z nejvýraznějších barokních staveb na Moravě. Podle projektu Jana Blažeje Santiniho Aichla začal vznikat roku 1718 a dokončen byl v roce 1750. Monumentální centrální stavba má půdorys řeckého kříže a působí překvapivě velkolepě i v městečku obklopeném lesy.
Mariánská tradice je však mnohem starší než dnešní chrám. Místní podání spojuje zdejší gotickou sochu Panny Marie Křtinské s rokem 1210. Jde o tradované datum, které je třeba vnímat spíše jako součást dlouhé poutní tradice než jako přesně doložený počátek zdejšího kultu.
Ke kostelu patří ambity a někdejší rezidence zábrdovických premonstrátů, později přestavěná na klasicistní zámek. V ambitech se nachází také 33hlasá zvonohra. Její zvony přibývaly postupně v letech 2004, 2007 a 2010 a dohromady váží téměř dvě a půl tuny. Pokud se návštěvě podaří zastihnout pravidelné hraní, získá prohlídka areálu výrazný zvukový doprovod.
Kostnice a neobjasněné ornamenty
Podzemí chrámu ukrývá kostnici, která byla objevena a zpřístupněna na počátku 90. let 20. století. Obsahuje ostatky stovek středověkých obyvatel Křtin a připomíná, že poutní místo není jen působivou kulisou, ale také prostorem s dlouhou a někdy znepokojivou historií.
Zvláštní pozornost vzbuzují některé lebky s barevnými ornamenty. Jejich význam se dosud nepodařilo spolehlivě objasnit. Právě zdrženlivost je zde na místě: výzdoba vybízí k otázkám, nikoli k rychlým spekulacím o jejím původu nebo účelu. Kostnici lze navštívit po předchozí domluvě s farním úřadem, takže je rozumné ověřit aktuální režim ještě před cestou.
Býčí skála není jen jeskyně
V Josefovském údolí se pozornost přesouvá od barokní reprezentace k mnohem starší minulosti. Býčí skála je součástí jeskynního systému Rudické propadání–Býčí skála, který měří přibližně třináct kilometrů. Proslula především nálezy z doby halštatské, zhruba z období mezi lety 800 až 450 před naším letopočtem.
První zásadní objev učinili v roce 1869 bratranci Felklovi. V nádobě se spáleným prosem našli poškozenou bronzovou figurku býčka, která dala jeskyni jméno a podnítila další výzkum. O několik let později zde Jindřich Wankel odkryl lidské ostatky, dvě koňské kostry a kostru prasete. Spolu s nimi se našly předměty z bronzu, železa a zlata, keramika, šperky, obilí, ohniště i stopy spálené hlíny.
Býčí skála bývá označována za halštatskou jeskynní svatyni. Wankel nález původně vyložil jako pohřeb významného velmože doprovázený lidskými oběťmi. Dnešní pohled je opatrnější. Dokumentace původního výzkumu má své limity a prostor mohl sloužit více účelům, kultovním i praktickým. Ani takzvaná princezna z Býčí skály nepřestává fascinovat: podle Ministerstva kultury pochází z první poloviny 6. století před naším letopočtem a Moravské zemské muzeum podle jejích pozůstatků vytvořilo antropologickou rekonstrukci tváře.
Výlet, který vyžaduje respekt k místu
Býčí skála není běžně přístupná jeskyně s pravidelnými prohlídkami. Výjimečně se otevírá při dnech otevřených dveří, kdy návštěvníky provází speleologové. Termíny se mohou rok od roku měnit a samostatný vstup není možný. Při organizované návštěvě je třeba počítat s teplotou kolem devíti stupňů, vysokou vlhkostí, nerovným povrchem a nutností pevné obuvi. Psi do jeskyně při těchto akcích nesmějí.
Omezený přístup má dobrý důvod. Jeskyně je významným zimovištěm netopýrů a její okolí je také hnízdištěm kriticky ohroženého sokola stěhovavého. Pohyb v lokalitě proto může být v některých obdobích omezen a aktuální pravidla je vhodné ověřit u ochrany přírody.
Kdo chce v okolí pokračovat k další zpřístupněné památce, může zamířit k jeskyni Výpustek. Ta nabízí odlišný příběh: vedle krasové přírody připomíná těžbu fosfátových hlín i vojenské využití ve 20. století. Křtiny a Býčí skála tak společně ukazují, že Moravský kras není jen krajinou jeskyní. Je také místem poutí, archeologických otazníků a citlivě chráněné přírody.