Nad Rovečínskou ulicí v Olešnici se tyčí evangelický kostel s hranolovou věží, hodinovými ciferníky a střídmou novoklasicistní fasádou. Na první pohled působí jako poklidná městská sakrální stavba, její příběh je však mnohem starší než samotné zdi. Připomíná dlouhou a proměnlivou tradici evangelictví v regionu, která sahá až do doby Jednoty bratrské.
Od bratrské modlitebny k novému kostelu
Na místě dnešního chrámu stála už ve druhé polovině 16. století modlitebna Jednoty bratrské. Po třicetileté válce zpustla a později byla odstraněna. Evangelická tradice ale z Olešnice nezmizela. Po vydání Tolerančního patentu v roce 1781 se místní věřící připojovali střídavě ke sborům v Prosetíně a Rovečném.
Samostatný evangelický reformovaný sbor vznikl v Olešnici až v roce 1881, tedy třináct let po dokončení kostela. Stavba tak předcházela plnému organizačnímu osamostatnění místního společenství. I to ukazuje, jak silná byla potřeba vlastního prostoru pro bohoslužby.
Chrám postavený navzdory nedostatku peněz
Stavba byla zahájena v roce 1860 a dokončena o osm let později. Pamětní deska nad vstupem uvádí jako datum položení základu 13. září 1860 a stejné datum v roce 1868 jako den dokončení kostela. Peníze se sháněly mezi evangelíky v Olešnici i v okolních sborech. Místní věřící přitom většinou nepatřili k bohatým vrstvám – tvořili je především tkalci, drobní rolníci a domkáři.
Výsledkem je sálová stavba orientovaná k severovýchodu. Obdélnou loď doplňuje v průčelí hranolová věž a mírně odsazený presbytář s pětibokým závěrem. Fasády člení pilastry a okna mají půlkruhové záklenky. Věž je rozdělena do dvou výrazných etáží, zdobí ji kruhová i půlkruhově zakončená okna a zakončuje ji jehlanová střecha s makovicí a hvězdou.
Interiér s pamětí 19. století
Uvnitř kostela návštěvníka zaujme dochovaný celek, v němž se potkává novoklasicistní základ s pozdějšími novobarokními prvky. Loď kryjí tři pole valené klenby s výsečemi, kruchta spočívá na litinových pilířcích a výrazným prvkem je novobarokní kazatelna.
Největší pozornost si zaslouží varhany. V roce 1868 je postavili varhanáři František Svítil starší a jeho syn František z Nového Města na Moravě. Jednomanuálový nástroj má třináct rejstříků a dodnes není jen historickou součástí vybavení. V roce 2010 prošel restaurováním u varhanáře Dalibora Michka a využívá se také při veřejných koncertech. Olešnický kostel se proto objevuje i v programu Českého varhanního festivalu.
Kostel a hřbitov jako obraz místní komunity
Ke kostelu patří evangelický hřbitov, který byl otevřen ještě před zahájením stavby chrámu. Do té doby využívali katolíci i evangelíci společný hřbitov na moravské straně Olešnice. Areál tak připomíná nejen náboženské dějiny města, ale i proměnu vztahů a postavení jednotlivých komunit v průběhu 19. století.
Evangelický kostel patří k nejmladším olešnickým kostelům a stojí poněkud stranou historického jádra, přesto je dobře zapamatovatelnou dominantou města. Zvenčí si lze prohlédnout architektonické členění stavby, věž s hodinami, pamětní desku i přilehlý hřbitov. Interiér nebývá podle dostupných informací trvale volně přístupný, proto je vhodné ověřit možnosti návštěvy u místního farního sboru Českobratrské církve evangelické nebo využít bohoslužbu či koncert.
Kostel najdete na adrese Rovečínská 131 v Olešnici. Při procházce městem může být zajímavou zastávkou pro každého, kdo chce poznat méně nápadné, ale významné památky Jihomoravského kraje – místa, kde se architektura dodnes propojuje s konkrétním příběhem místních lidí.