Na vyhlídku kostela sv. Jiljí v Moravských Budějovicích vede 128 schodů. Ochoz ve výšce přibližně 26 metrů nabízí pohled na město, jeho historické centrum i otevřenou krajinu Vysočiny. Za mimořádně dobré dohlednosti mohou turistické materiály slibovat také pohled k Alpám, jde však o výjimečnou možnost závislou na počasí a dohlednosti.
Věž přitom není jen atraktivním místem pro rozhled. Sama měří téměř 50 metrů a od svého vzniku měla více funkcí. Sloužila jako zvonice i pozorovatelna a v jejím prvním patře bývala vrchnostenská oratoř propojená krytou chodbou se zámkem. Toto spojení zaniklo až po zazdění vstupu v roce 1947.
Kostel jako stavební kronika města
Nejstarší písemná zmínka o kostele pochází z roku 1235. Stavba však podle všeho vznikla ještě dříve, patrně na přelomu 12. a 13. století. V obvodovém zdivu se dochovaly části pozdně románského jádra, k němuž později přibyly gotické části, například presbytář a sakristie.
Podoba chrámu se v průběhu staletí několikrát proměnila. Kostel v roce 1532 vyhořel a následné opravy přinesly mimo jiné kapli Bolestné Panny Marie. Při renesanční přestavbě v roce 1586 získaly vnější stěny sgrafitové kvádrování. Nejvýraznější změna přišla v období baroka. Od roku 1702 probíhala rozsáhlá přestavba a původní věž nad západním průčelím nahradila nová věž při severní straně presbytáře, vybudovaná v letech 1712 až 1714.
Chrám tak dnes nepůsobí jako jednotná ukázka jediného slohu. Je spíše čitelným záznamem vývoje stavby od středověku přes renesanci a baroko až po úpravy v 19. a 20. století.
Dva zvony ze 16. století
Ve věži se dochovaly dva historické zvony, které byly odlity ve Velkém Meziříčí. Starší pochází z roku 1532, druhý z roku 1535. Jejich hmotnost se v různých materiálech liší: při opravě zvonové soustavy v roce 2015 byly zváženy přibližně na 342 a 1 942 kilogramů. Návštěvník tak ve věži potkává nejen působivou vyhlídku, ale také památky, které přežily staletí požárů, přestaveb i změn města.
Opravy věže se v novější době zaměřily na fasádu a vyhlídkový ochoz. Obnova proběhla v letech 2009 až 2010, o několik let později se do schodiště vrátily dřevěné sochy z doby kolem roku 1720. Opravou prošla také zvonová soustava.
Interiér, vitráže a hrobka Wallisů
Za pozornost stojí i samotný interiér. Hlavní oltářní obraz sv. Jiljí namaloval vídeňský malíř Ignác Dullinger v roce 1851, apoštoly Petra a Pavla představují sochy z roku 1850. Barevnost prostoru doplňují vitráže z let 1910 a 1932 s motivy apoštolů a českých světců a světic.
Mladší vrstvu výzdoby zastupuje křížová cesta od Jana Floriana z konce 70. let 20. století a díla sochaře Jaroslava Šlezingera. Pod kostelem se nachází dvoudílná hrobka rodu Wallisů, někdejších držitelů Moravských Budějovic. Pohřben je zde mimo jiné hrabě Josef Wallis, který působil jako prezident dvorské komory.
Karner není rotunda
Návštěvu kostela je vhodné spojit s prohlídkou nedalekého karneru sv. Michaela. Kruhová stavba může na první pohled připomínat rotundu, ve skutečnosti jde o dvoupodlažní kostnici. V dolní části se ukládaly lidské kosti, horní podlaží sloužilo jako kaple pro zádušní modlitby. Spolu s kostelem a věží tvoří karner významný historický celek v centru Moravských Budějovic.
Věž bývá zpřístupněna sezoně, obvykle od června do září v pátek až neděli v odpoledních hodinách. Konkrétní časy je dobré před cestou ověřit u místního provozovatele, protože se mohou měnit. Výstup po úzkém schodišti není vhodný pro osoby se sníženou pohyblivostí. Kostel je zároveň živým farním chrámem, a proto je při návštěvě interiéru třeba respektovat bohoslužby.
Na kompaktní pěší výlet lze navázat návštěvou Muzea Moravské Budějovice v zámeckém areálu nebo procházkou židovskou čtvrtí. Kostel sv. Jiljí tak není pouze místem s pěkným výhledem, ale také přirozeným výchozím bodem pro poznávání historie města.