Na první pohled zaujme hlavně svou polohou. Kostel svatého Petra a Pavla stojí v horní části Polešovic a jeho věž je viditelnou dominantou obce i okolní vinařské krajiny. Při bližším pohledu však chrám nabízí ještě zajímavější příběh: je hmotným dokladem dlouhého spojení Polešovic s cisterciáckým klášterem na Velehradě.
Obec, která patřila Velehradu
Polešovice se v písemných pramenech objevují už roku 1220. Tehdy připadly nově založenému velehradskému klášteru a jeho vliv zde přetrval po staletí. Nešlo jen o správní nebo majetkové propojení. Velehradští opati ovlivňovali také podobu obce a její společenský význam. Polešovice například roku 1595 získaly privilegia a byly povýšeny na městečko.
Kostel je proto možné vnímat jako součást širšího velehradského prostoru. Jeho dnešní podoba vznikla v době, kdy klášter procházel velkou barokní obnovou. Polešovice se tak ocitly v podobné stavební a kulturní etapě jako nedaleký Velehrad.
Od staršího chrámu k barokní dominantě
Boží dům na tomto místě se připomíná už v roce 1320. Za husitských válek byl roku 1421 pobořen a později znovu vybudován. Z původních stavebních etap dnes návštěvník nejvýrazněji vnímá především barokní přestavbu.
Ta probíhala ve 20. a 30. letech 18. století, tradičně se uvádí období let 1725 až 1735. Farní údaje spojují vznik chrámu s dobou budování velehradské baziliky a jako datum založení či vysvěcení uvádějí 9. říjen 1735. Právě časová souvislost s Velehradem pomáhá vysvětlit, proč má polešovický kostel na poměry obce tak působivé měřítko.
Chrám je přibližně 41 metrů dlouhý, deset metrů široký a jeho klenba dosahuje výšky kolem 18 metrů. Věž měří zhruba 60 metrů. Rozměry dobře vyniknou při pohledu z okolních ulic, ale také při příchodu ke kostelu od středu Polešovic.
Interiér plný velehradských stop
Vnitřní výzdoba připomíná nejen barokní zbožnost, ale také cisterciáckou a velehradskou tradici. U hlavního oltáře svatých Petra a Pavla stojí sochařská práce olomouckého mistra Josefa Hladíka. Dnešní oltářní obraz však není původní barokní plátno: v roce 1954 jej vytvořil akademický malíř Lejček z Veselí nad Moravou.
Za pozornost stojí dvojice barokních soch biskupů, které bývají vykládány jako svatí Cyril a Metoděj. Ještě přímější odkaz k místní tradici nabízí křtitelnice s výjevem Bořivojova křtu na Velehradě roku 874. Motiv tak propojuje prostor kostela s dávnými počátky křesťanství na Moravě.
V bočních oltářích se objevují svatý Michael archanděl a Nanebevzetí Panny Marie. K jejich vybavení patří také postavy svatého Jana Nepomuckého, svatého Roberta z cisterciáckého řádu, svatého Benedikta a svatého Bernarda. Obrazy u oltáře Nanebevzetí Panny Marie jsou spojovány s malířskou školou Ignáce Raaba, jehož okruh se podílel také na širší barokní výzdobě.
Místo pro zastavení v Polešovicích
K dalším pozoruhodnostem patří Polešovské jesličky od Josefa Hladíka, obraz Korunování Panny Marie, socha Bolestné Matky Boží a barokní řezba misijního kříže. Varhany jsou naopak mladšího data; nástroj zhotovil Melzer z Kutné Hory v letech 1943 až 1946. Interiér tak není neměnným barokním celkem, ale vrství památku různých období.
Kostel se hodí jako zastávka při poznávání Polešovic a okolí, například během putování po Moravské vinné nebo Bzenecké cyklistické stezce. Zvenčí je přístupný jako výrazná dominanta městyse, prohlídku interiéru je však vhodné spojit s bohoslužbou nebo si možnost návštěvy předem ověřit u Římskokatolické farnosti Polešovice. Teprve uvnitř naplno vynikne, že zdejší chrám není pouze barokní stavbou, ale také připomínkou toho, jak hluboko sahalo kulturní působení Velehradu do okolních obcí.