Na návrší zhruba kilometr severozápadně od někdejšího Pořejova se dochovaly ruiny poutního kostela svaté Anny. Je to místo, kde se příběh barokní památky potkává s osudem zaniklého městečka: v okolní krajině lze hledat stopy někdejšího osídlení, zatímco kostel připomíná někdejší náboženský význam této části pohraničí.
Poutní místo na kopci
Kostel vznikl na místě starší dřevěné kaple. Jeho stavbu zahájila roku 1660 majitelka panství Veronika Alsterlová a dokončen byl v roce 1673. Ve 20. letech 18. století přibyly boční kaple, které rozšířily původní stavbu.
Osud kostela nebyl přímočarý. Po zrušení za josefinských reforem se jej podařilo roku 1811 obnovit, a to s přispěním obyvatel Pořejova, Bažantova a Žebráků. Znovu tak mohl sloužit jako poutní místo. V jeho dějinách se střídá péče místních obyvatel s obdobími, kdy stavba ztrácela své využití – až nakonec zůstala opuštěná.
Apoštolové, kteří našli nový domov
K nejvýraznějšímu vybavení kostela patřilo sousoší Poslední večeře Páně. Sochař Johann Rumpler starší vytvořil kolem roku 1870 postavy Krista a dvanácti apoštolů v životní velikosti. Dnes už je návštěvníci v ruinách neuvidí: sochy byly přeneseny do Muzea Českého lesa v Tachově, kde patří k významným exponátům.
Přesun zachránil díla, která by v opuštěném a chátrajícím kostele byla vystavena dalšímu poškození. Zároveň pomáhá představit si někdejší podobu interiéru – prostoru, jenž byl vybavený pro slavnostní bohoslužby a poutě, nikoli jako prázdná ruina, kterou vidíme dnes.
Od městečka k archeologické lokalitě
Pořejov vznikl před polovinou 14. století a roku 1500 získal městská práva. V jeho areálu stála tvrz, později přestavěná na menší zámek. Historická lokalita zahrnuje také stopy usedlostí, mlýnů a cest. Součástí někdejšího sídla byly katolický i židovský hřbitov; kostel svaté Anny s vlastním hřbitovem tak patří do širšího obrazu osídlení, které dnes už nelze číst jako běžnou obec.
Konec druhé světové války přinesl Pořejovu škody způsobené boji. Po vysídlení německého obyvatelstva místo postupně chátralo a od 80. let se jeho ruiny zavážely skládkou. Archeologický atlas uvádí, že rekultivace skládky začala v posledních letech; aktuální stav prací ale není možné z dostupných údajů přesně určit. Pořejov je tak zároveň připomínkou toho, jak se v pohraničí proměňovala krajina i vztah k někdejším sídlům.
Ruina, kterou je třeba vnímat zvenčí
Také kostel po roce 1945 zůstal bez péče a chátral. Jeho střecha se podle regionálního popisu zřítila po roce 2000. Ještě v 80. letech využívala pohraniční stráž věžičku jako občasné pozorovací stanoviště – další připomínka toho, jak se někdejší sakrální stavba ocitla v krajině střeženého pohraničí.
Návštěva nabízí především pohled na zříceninu, bývalý hřbitov a terénní stopy někdejšího městečka. Zdivo je v havarijním stavu a vstup do objektu není bezpečný; zůstaňte proto mimo nestabilní části a dovnitř nevstupujte. Přístupové podmínky se mohou měnit, a před cestou je vhodné ověřit, zda je lokalita přístupná. Kostel svaté Anny nejlépe vynikne jako součást krajiny, v níž se vedle sebe uchovaly fragmenty několika různých epoch Pořejova.