Na vyvýšenině nad cestou mezi Encovany a Hrušovany se dochovala zřícenina, v níž se potkávají dvě různá období. Kaple sv. Václava vznikla v 19. století na místě staršího kostela sv. Mikuláše, který patřil ke středověké vsi Prachová. Když se člověk zastaví u jejích zdí, dívá se tak zároveň na pozůstatek stavby i na poslední výraznou stopu sídla, které z okolní krajiny zmizelo.
Ves, o níž víme jen část příběhu
Prachová je v dochovaných zprávách připomínána jako majetek chotěšovského kláštera, a to v letech 1275 a 1386. Stával v ní kostel sv. Mikuláše. Po vsi samotné dnes nezůstala běžně rozpoznatelná zástavba; její někdejší přítomnost připomíná především sakrální areál na návrší.
Okolnosti zániku Prachové nejsou podávány jednotně. Některé údaje kladou její konec do období husitských válek, jiné až do třicetileté války. Dostupné informace proto neumožňují rozhodnout, která z možností je správná. I tato nejistota patří k příběhu místa: zaniklá ves je přítomná v krajině, ale její poslední kapitola zůstává nejasná.
Nová kaple na starém místě
Roku 1835 byla na místě kostela sv. Mikuláše postavena empírová kaple sv. Václava. Změnilo se zasvěcení i podoba stavby, ale místo si zachovalo svou sakrální funkci. Areál sloužil jako hřbitov a jeho poloha na okraji vyvýšeniny nad komunikací dává ruině výraznou siluetu. V okolí se setkávají Encovany a Hrušovany; obě katastrální území náležejí k obci Polepy.
Kaple je dnes zříceninou, přesto lze v jejím půdorysu číst původní uspořádání. Podélnou obdélnou loď doplňoval odsazený pětiboký presbytář, tedy prostor určený pro hlavní část bohoslužby. K západnímu průčelí se připojovala hranolová věž a u jižní strany presbytáře byla čtvercová sakristie. Střechy nad lodí, presbytářem a sakristií se nedochovaly; věž má sedlovou střechu.
Kámen, který prozrazuje podobu stavby
Zdivo je z lomové opuky, zatímco nároží byla zpevněna pískovcem. Rozdíl materiálů i zachované části obvodových zdí pomáhají vnímat někdejší architekturu, aniž by bylo potřeba si ji představovat jen podle půdorysu na plánku. Věž zůstává nejvýraznějším prvkem ruiny, její okolí však připomíná, že nejde o izolovanou památku, nýbrž o někdejší pohřební areál spojený s okolními sídly.
Právě kombinace vrstev činí místo zajímavým pro výletníky, kteří chtějí poznávat méně nápadné památky českého venkova. Nejde pouze o kapli, ale také o stopu středověké vsi a o doklad proměny krajiny, v níž někdejší kostel vystřídala stavba novější a hřbitov dál sloužil okolí.
Návštěva s respektem k místu
Ke zřícenině vede polní cesta za hřbitovem u Hrušovan. Jde o venkovní lokalitu, nikoli o běžně provozovanou návštěvnickou památku, a přesná poštovní adresa objektu není ověřena. Při návštěvě je vhodné respektovat pietní charakter bývalého hřbitova a nevstupovat do nestabilních částí zříceniny. Nejlépe tu vynikne spojení několika dějin na malém prostoru: středověké Prachové, kostela sv. Mikuláše a kaple sv. Václava, která jejich příběh uchovala v podobě kamenného torza.