Na konci zimy a začátku jara se vlhké lesy u Starého Ranska mění v jednu z nejpůsobivějších přírodních scenérií Vysočiny. Mezi jasany a olšemi tu rozkvétá bledule jarní a na vhodných místech vytváří souvislé bílé porosty. Národní přírodní rezervace Ransko však není jen sezonní výpravou za jednou rostlinou. Rozsáhlé chráněné území nabízí pozoruhodnou ukázku pestré krajiny, jejíž podobu ovlivnila geologie, voda i staletá lidská činnost.
Jarní květy u Starého Ranska
Nejznámější část rezervace leží v okolí Starého Ranska, které je místní částí městyse Krucemburk. K porostům bledulí se přichází kolem Pobočenského rybníka po cestě směrem do rezervace. Bledule obvykle kvetou od února do dubna, ale přesný vrchol sezony se každý rok řídí počasím. Teplá zima může kvetení uspíšit, chladné jaro naopak oddálit.
Právě v době květu bývá Ransko vyhledávaným cílem výletníků. Křehká rostlina ale potřebuje především klid a vlhkou půdu, nikoli zástupy návštěvníků procházející napříč porostem. Do rezervace je proto povolen vstup pouze po vyznačených cestách. Bledule se nesmějí trhat ani poškozovat a návštěvníci by měli zůstat na cestě také kvůli cibulkám ukrytým v zemi. Sešlap může poškodit rostliny i půdní prostředí a postupně vytváří nežádoucí pěšiny.
Lesní mozaika na ranském masivu
NPR Ransko byla vyhlášena v roce 1997 a rozkládá se na 695,4 hektaru. Patří tak k největším maloplošným zvláště chráněným územím v CHKO Žďárské vrchy. Zasahuje do katastrů Staré Ransko a Havlíčkova Borová; návštěvnicky nejznámější přístup k bledulím ale vede právě přes Staré Ransko.
Rozmanitost zdejších lesů souvisí s geologicky pestrým podložím ranského masivu. V rezervaci se střídají ultrabazické vyvřeliny, skalnaté výchozy, balvanité pokryvy, prameniště, potoční nivy i podmáčené sníženiny. Tomu odpovídá také skladba porostů. Najdeme tu hadcové bory, jedlobučiny, smrkové bučiny, smrkové jedliny a jasanové olšiny podél pramenišť a vodních toků.
V některých částech se zachovaly původní populace borovice lesní, buku, jasanu a olše. Vedle bledule jarní tu rostou například řeřišnice trojlistá, lýkovec jedovatý nebo oměj šalamounek. Význam rezervace spočívá i v ochraně řady živočichů a dalších vzácných druhů, které jsou na zachovalý lesní mozaikový charakter území vázány.
Od železné rudy k chráněnému lesu
Ransko má také výraznou průmyslovou minulost. V okolí Starého Ranska se od středověku těžila železná ruda a rozvíjelo se hamernictví. V první polovině 19. století tu pracovaly čtyři vysoké pece a zdejší železárny patřily k důležitým podnikům regionu. Provoz skončil v roce 1886, na železářskou tradici však později navázala strojírenská výroba, která v lokalitě pokračuje dodnes.
Proměna krajiny od těžby a hutnictví k chráněnému lesu připomíná, že přírodní hodnoty Ranska nevznikaly mimo lidské dějiny. Dnešní rezervace chrání lesní ekosystémy, jejichž charakter se utvářel dlouhodobě a v nichž se stále setkávají přírodní procesy s pozůstatky někdejšího hospodaření.
Výlet, který vyžaduje ohleduplnost
Ransko lze spojit s poznáváním Starého Ranska, Pobočenského rybníka a naučné stezky Ranské polesí. Cyklotrasa 4122 i naučná stezka vedou podle ochranářských podkladů po okrajích rezervace; jízda na kole dovnitř chráněného území proto není žádoucí. Pro pěší návštěvu je nejvhodnější zvolit pevnou obuv, zejména pokud je les po zimě podmáčený.
Výletník by měl počítat také s tím, že Ransko není park, v němž se lze volně pohybovat mezi květinami. Ochranný režim je důležitou součástí návštěvy a platí i tehdy, když jsou porosty bledulí nejkrásnější. Kdo zůstane na vyznačené cestě, nic netrhá a dopřeje lokalitě klid, může si užít jarní podívanou bez toho, aby přispěl k jejímu úbytku.
V dalších měsících bledule zmizí, ale Ransko neztrácí svůj význam. Stín lesů, prameniště, balvany, proměnlivý terén i příběh starého železářského kraje z něj dělají místo, kam stojí za to vrátit se i mimo krátké období jarního kvetení.