V pátek 8. května 2026 se zámek Valeč otevřel návštěvníkům trochu jinak než při běžné prohlídce. Májová kastelánská prohlídka spojila reprezentační prostory s kostelem Nejsvětější Trojice, terasovitými zahradami a zákoutími, kolem nichž standardní návštěvní trasy obvykle procházejí bez povšimnutí.
Dvouhodinový okruh byl postavený především na osobním výkladu kastelána a na příběhu areálu, který se po desetiletích chátrání stále vrací veřejnosti. Avizované putování mělo zahrnout také bývalé zahradnictví, opuštěné chodby a technické zázemí. Přesný seznam zpřístupněných míst však předem zveřejněn nebyl, a právě prvek překvapení patří ke smyslu těchto příležitostných prohlídek.
Zámek, který ukazuje více než reprezentační sály
Valeč vyrostla na místě středověké gotické tvrze. V 16. století ji Štampachové ze Štampachu přestavěli na renesanční zámek, výraznou barokní podobu pak areál získal na přelomu 17. a 18. století za Štampachů a Globenů.
Barokní koncepce zde nespočívá jen v samotné budově. Zámek doplňuje kostel Nejsvětější Trojice, terasy, vodní kaskády, letohrádek, přírodní divadlo neboli theatron a soubor soch z dílny Matyáše Bernarda Brauna. Celek byl komponován jako promyšlené divadlo v krajině. Hlavní osa vedla od zámku přes parter, fontány a theatron průhledem k přibližně kilometr vzdálenému Neuhausu. Příčná osa spojovala kostel s letohrádkem.
Návštěva méně známých částí proto může ukázat, jak takto rozsáhlý areál fungoval v každodenním provozu. Bývalé zahradnictví například připomíná pěstování citronovníků a pomerančovníků v dřevěných barokních sklenících. Později zde vznikl také ocelolitinový skleník, který nechal hrabě Vincenc Thurn-Valsassina v roce 1894 přivézt z Vídně.
Kostel a Braunovy sochy jako součást jednoho příběhu
Kastelánský okruh propojil také zámek s kostelem Nejsvětější Trojice. Ten vznikal v letech 1719 až 1728 podle návrhu italského architekta Giovanniho Antonia Biana Rossy. V interiéru se dochovaly fresky místního malíře Brandta, oltářní obrazy Franze Hagena a barokní varhany z pražské dílny Leopolda Spiegela. Ke kostelu patří i rodová hrobka, jejíž klasicistní vstupní portikus byl přistavěn v roce 1840.
Výraznou kapitolu představuje také sochařská výzdoba. Valečský soubor čítá 28 originálních Braunových soch. Po ničivém požáru zámku v roce 1976 byly přemístěny do lapidária v Kladrubech, po 43 letech se však vrátily do Valče. Dnes jsou vystaveny v lapidáriu v bývalé kovárně. Některé z nich mají v parku kopie, jiné – například Závist, Věrnost nebo Perseus s Andromedou – se dochovaly pouze v originále.
Stopy požáru a dlouhá obnova
Historie Valče není jen příběhem barokní okázalosti. Po konfiskaci v roce 1945 sloužil zámek mimo jiné jako ozdravovna a později dětský domov. Dne 2. dubna 1976 vypukl v půdním prostoru severního křídla požár. Zámek přišel o střechy a většinu interiérů až do úrovně přízemí.
Od 90. let 20. století probíhá postupná obnova areálu. Kastelánská prohlídka tak nebyla jen cestou do míst za běžně zavřenými dveřmi, ale také možností sledovat, jak se památka vyrovnává s následky katastrofy a hledá nové využití. Obnovený theatron, jehož rekonstrukce probíhala v letech 2021 až 2024, je příkladem návratu kulturní funkce do historického prostoru.
Výlet, který pokračuje za hranicí parku
Valečský park je přístupný celoročně od úsvitu do soumraku a návštěvu zámku lze spojit s cestou k Neuhausu. Zřícenina v průhledu hlavní parkové osy se podle archeologického průzkumu ukázala spíše jako pozůstatek barokní poustevny než romantická středověká zřícenina.
Májová prohlídka byla kapacitně omezená na nejvýše 30 osob a podobné kastelánské okruhy se ve Valči objevují příležitostně, zejména během svátků. Pro návštěvníky, kteří chtějí poznat památku v širších souvislostech, představují zajímavý doplněk k běžným trasám věnovaným zámku, kostelu nebo proměnám zahrad.