Do výklenkové kaple ve Vojanových sadech se v srpnu 2026 vrátila pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého od Ignáce Františka Platzera. Plastika z poloviny 18. století, tradičně uváděná také s datací 1749, byla kvůli špatnému stavu a opakovanému poškozování v roce 1991 odvezena do depozitáře. Po odborném zásahu v roce 2025 se nyní znovu stala součástí historické kompozice zahrady.
Restaurování proběhlo v ateliéru Fakulty restaurování Univerzity Pardubice ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy. Socha zobrazuje světce v chórovém oděvu s krucifixem. U jeho nohou se nachází kniha a ryba, tedy atributy, které nejsou u tohoto světce tak obvyklé. Ryba bývá vykládána jako připomínka mlčenlivosti a zároveň jako odkaz na světcovu smrt ve Vltavě.
Socha v kapli nad zahradní zdí
Kaple sv. Jana Nepomuckého je zabudována do vysoké ohradní zdi Vojanových sadů. Patrně vznikla spolu se zdí ve druhé polovině 17. století. Stavba šikmo vystupuje z obvodu zahrady a její součástí je vyhlídková terasa přístupná dřevěným točitým schodištěm.
Kaple prošla opravou v letech 2012 a 2013. Tehdy dostala nové vápenné omítky a nátěry, pískovcovou dlažbu na terase i nové dubové schodiště. Interiér ani terasa však nejsou při běžné návštěvě obvykle přístupné, takže návrat sochy si návštěvníci nejčastěji prohlédnou z prostoru zahrady.
Autorem plastiky byl Ignác František Platzer, významná osobnost pozdně barokního sochařství v Čechách. Po školení ve Vídni působil od 40. let 18. století v Praze a jeho dílna vytvářela výzdobu kostelů, paláců, zámků i zahrad. Platzer se podílel také na výzdobě malostranského chrámu sv. Mikuláše a na náhrobku sv. Jana Nepomuckého v katedrále sv. Víta.
Zahrada s více než sedmisetletou pamětí
Vojanovy sady patří k nejstarším částečně zachovaným zahradám v Praze. Jejich předchůdcem byla ovocná zahrada u biskupského dvora, jehož vznik městské prameny kladou do roku 1248. Místo v roce 1420 zničili husité a pozemky byly později rozděleny mezi měšťany.
Významný obrat přišel v 17. století. Císař Ferdinand III. zahradu s přilehlým domem zakoupil pro karmelitánky a řád zde vybudoval klášter s kostelem sv. Josefa. Zahrada vznikala přibližně kolem roku 1670 nejprve jako užitkový prostor, postupně však získávala také okrasnou a duchovní podobu.
Karmelitánský klášter byl zrušen v roce 1782. Od následujícího roku až do roku 1921 areál využívaly anglické panny. V 19. století se část zahrady proměnila v anglický park s jezírkem a jehličnany. Po vzniku republiky přešel komplex pod ministerstvo financí. Při výstavbě jeho budov byly v roce 1928 objeveny zbytky románských staveb někdejšího biskupského dvora.
Tři kaple a stopy řeholního života
Nejvýraznější připomínkou klášterní minulosti jsou tři drobné sakrální stavby. Vedle kaple sv. Jana Nepomuckého stojí kaple sv. Terezie z Avily, postavená podle dostupných údajů v roce 1743. Její nástropní freska s výjevy ze života světice je datována rokem 1745 a připisována Karlu Kovářovi.
Nejpodivuhodnější podobu má kaple sv. Eliáše, vytvořená přibližně v letech 1660 až 1670 jako umělá krápníková jeskyně. Fasádu i interiér zdobí krápníková, kamenná, mušlová a zrcadlová výzdoba. Na stropě se dochovalo pět oválných scén ze života proroka Eliáše. V roce 1663 zde byla pohřbena první převorka pražských karmelitek, ctihodná Marie Elekta od Ježíše. Její přirozeně mumifikované tělo bylo později uloženo v kostele sv. Benedikta a v roce 2020 přeneseno do klášterního areálu v Drastech.
Klidné místo uprostřed Malé Strany
Veřejnosti se zahrada otevřela v polovině 50. let 20. století a dostala jméno po herci Eduardu Vojanovi, který žil a zemřel nedaleko na Klárově. Dnes zabírá přibližně 2,4 hektaru a nabízí nečekaně klidný protějšek k rušným ulicím v okolí Karlova mostu.
Za vysokými raně barokními zdmi se nachází jezírko, růžové pergoly, skleník, dětské hřiště i sluneční hodiny s freskou převorky Marie Elekty. Zeleň doplňují například jinan, červenolistý buk, převislá vrba a magnolie. V sadech se pohybují pávi a nechybějí ani novodobé plastiky, například Sedící žena od Jana Kodeta nebo dvojice Jaro a Podzim od Jana Kavana.
Historii místa výrazně poznamenala také povodeň v srpnu 2002, kdy voda zahradu zcela zničila a vystoupala téměř ke čtyřem metrům. Přesto se Vojanovy sady znovu obnovily a dodnes si zachovávají atmosféru uzavřené klášterní zahrady. Vstup je zdarma, přístup je z ulice U Lužického semináře a aktuální otevírací dobu je před návštěvou vhodné ověřit. Psi, kola, pikniky a nocování sem nepatří.