Dívčí lávky leží u soutoku Labe a Bílého Labe, jen přibližně dva kilometry od centra Špindlerova Mlýna. Na první pohled jde o klidné místo u horských toků, ve skutečnosti je to jeden z důležitých vstupů do krkonošské krajiny. Odtud se můžete vydat Labským dolem k Labské boudě, nebo proti proudu Bílého Labe po historické Weberově cestě.
Zajímavostí je samotný soutok. Přestože Bílé Labe bývá v místě vodnější než tok označovaný jako pramenné Labe, hydrologicky je vedeno jako jeho přítok. Přibližně 8,3 kilometru dlouhá řeka protéká balvanitým údolím s peřejemi, kaskádami a menšími vodopády. Její údolí má erozně-ledovcový původ a vede jím rozhraní žulových a rulových hornin.
Od dělnické boudy k oblíbenému výletnímu místu
Turistický význam Dívčích lávek začal výrazně růst v 19. století. Hrabě Jan Harrach nechal roku 1871 vybudovat cestu Labským dolem směrem k Labskému vodopádu a Labské boudě. Trasa, známá jako Harrachova cesta, měla usnadnit přístup do hor a postupně přilákala nejen pracovníky, ale i první výletníky.
U soutoku tehdy vznikla bouda U Dívčích lávek, v němčině Mädelstegbaude. Přesný rok jejího vzniku není v dostupných podkladech jednotný; uvádí se období kolem roku 1860 i rok 1878. Jisté je, že její počátky souvisely s budováním cesty. Nejprve poskytovala zázemí dělníkům, později sloužila jako hájovna a hostinec.
Za průchod po cestě se vybíralo mýtné, které mělo pomáhat s její údržbou. Z původně účelové stavby se časem stalo vyhledávané výletní místo se stinnou zahradou, kolonádou, domácí pekárnou a odpoledními koncerty. Bouda vyhořela na počátku 40. let 20. století; zdroje se rozcházejí, zda k požáru došlo v roce 1940, nebo 1942.
Dvě cesty do krkonošských údolí
Dívčí lávky jsou praktickým výchozím bodem pro různé typy výletů. Harrachova cesta vede Labským dolem. Naučná stezka Labský důl měří 7,5 kilometru a seznamuje návštěvníky s ledovcovými tvary, morénami, lavinami i geologií údolí. Cesta pokračuje podél meandrů Labe k Labskému a Pančavskému vodopádu. Její spodní část je přístupnější, dál směrem k Labské boudě už však nejde o trasu vhodnou pro kočárky a vozíky.
Druhou možnost představuje modře značená Weberova cesta, která stoupá údolím Bílého Labe. Vznikala v letech 1889 až 1891 a její jméno připomíná vrchlabského děkana Wenzela Webera. Údolí je lemované balvany, peřejemi a soustavou vodopádů. Patří k nim například Plotnový vodopád vysoký 5,3 metru, Dlouhý vodopád s výškou 14,5 metru nebo Mřížková, Hučivá a Velká kaskáda. Trasa vede po asfaltovém povrchu, a je proto vhodnější pro kočárky či vozíky, počítat je ale třeba s táhlým stoupáním směrem k Luční boudě.
Řopíky, Myslivna a skokanský můstek
Historie Dívčích lávek nekončí u cest a výletní boudy. Nad soutokem stojí restaurace Myslivna, postavená v roce 1974. Její výrazná sedlová střecha sahá až k zemi a stavba si zachovává osobitý horský charakter. V okolí se dochovaly také čtyři řopíky, malé železobetonové objekty předválečného opevnění. Jejich úkolem bylo kontrolovat palbou průchod ze Sedmidolí do Špindlerova Mlýna.
Místo má také pozoruhodnou sportovní minulost. V roce 1936 zde podle projektu architekta Jarolímka vyrostl Masarykův skokanský můstek. Podle údajů města patřil ve 30. letech k největším na českém území a při prvních závodech na něm japonský závodník Iguro skočil 81 metrů. Dnes zůstalo ve svahu především terénní torzo. Historii můstku připomíná Lyžnická lavička z roku 2015.
Krátká procházka i začátek delšího putování
Nejjednodušší přístup vede z centra Špindlerova Mlýna podél Labe. Přibližně dvoukilometrová trasa s převýšením kolem 50 metrů zabere zhruba hodinu. U Dívčích lávek je autobusová zastávka, takže návrat do centra lze podle aktuálního jízdního řádu zvládnout i veřejnou dopravou.
Na místě někdejší boudy dnes funguje sezonní informační centrum Správy KRNAP, obvykle v letních měsících. U soutoku přibylo také nové odpočinkové místo s lavičkou, jejíž tvar připomíná linii obou řek. Nabízí výhled směrem k masivu Pláně a je součástí žlutě značených Mlynářových toulek.
Dívčí lávky tak mohou být cílem krátkého výletu i prvním krokem k celodennímu putování. U horských toků je ale třeba počítat s kluzkým terénem, prudším průtokem po dešti a velmi studenou vodou. Podmínky na trasách, provoz infocentra i autobusové spoje se mohou měnit podle sezony, proto je vhodné ověřit je před cestou.