Mohutný portál v levém svahu Suchého žlebu nevede do turisticky upravené jeskyně, ale do citlivého krasového systému, který zůstává především předmětem odborného zájmu. Harbešská jeskyně leží v katastru Vilémovic u Macochy, přibližně 150 metrů jihozápadně od silniční křižovatky pod Macochou. V odborných a speleologických materiálech se objevuje také pod názvem Společňák – podle závrtové skupiny, jejíž je součástí.
Jeskyně vzniklá na místě dávného ponoru
Harbešská jeskyně je paleoponorového původu. To znamená, že v minulosti pohlcovala vodu přitékající po povrchu, než se vývoj odvodnění v krajině změnil. Její výrazný vstupní portál měří přibližně 10 × 8 metrů. Za ním se nachází větší prostora, na kterou navazuje strmě stoupající chodba ústící do říceného závrtu ve svahu.
Podzemní prostory vznikly ve vilémovických vápencích a jejich podobu ovlivnily zlomy a pukliny v horninovém masivu. Tento geologický základ je dobře patrný i na povrchu. Harbešsko-vilémovická plošina mezi Lažánkami, Vilémovicemi a Jedovnicí je typická množstvím závrtů a ponorných závrtových údolí. Srážková voda v nich mizí pod zemí, proniká puklinami do vápence a postupně se podílí na vzniku dalších dutin.
Skupinu Společňák původně tvořilo patnáct závrtů rozložených ve společné depresi. Okolí tak názorně ukazuje, že krasová krajina není jen souborem jednotlivých jeskyní, ale propojeným povrchovým a podzemním systémem. Část území v okolí závrtu je navíc chráněna v první zóně CHKO Moravský kras.
Stopy pravěkých lidí i velkých savců
Harbešská jeskyně je cenná také jako archiv minulosti. Archeologický výzkum zde v roce 1895 provedl R. Trampler. Ve výplních byly nalezeny doklady magdalénienu, tedy kultury lovců a sběračů mladší doby kamenné, a také tři patinované kamenné čepele.
Novější zkoumání sedimentů a kosterního materiálu v letech 2019 a 2021 přineslo další informace o někdejším životě v jeskyni a jejím okolí. Mezi podrobněji zkoumanými fosilními nálezy byly dvě kosti pratura a dvě kosti jeskynního medvěda. Ve výplavech se objevily i drobnější pozůstatky, například čelisti netopýrů. Každý podobný nález pomáhá skládat obraz krajiny, která se v průběhu tisíciletí výrazně proměňovala.
Jeskyně, která „dýchá“ jen velmi pomalu
Jedním z nejzajímavějších současných témat spojených s Harbešskou jeskyní je výzkum oxidu uhličitého. Měření provedená v listopadu 2021 zaznamenala koncentraci kolem 3,8 objemového procenta, v srpnu 2022 přibližně 3,1 procenta. Nejde o okamžitý údaj pro dnešní den, ale o výsledky odborného monitoringu, který se zaměřil na fungování jeskynního systému.
Výzkum ukázal velmi slabé proudění vzduchu. Odhadovaná doba jeho zadržení dosahovala přibližně 144 až 162 dní, takže se jeskyně chová téměř jako statický prostor s omezenou ventilací. Izotopové analýzy naznačily, že oxid uhličitý pochází z velké části z biogenních procesů v nadloží. Odborníci proto pracují s hypotézou podzemního plynového „kolektoru“ v epikrasu nebo vadózní zóně, kde může CO₂ vznikat při mikrobiologickém rozkladu organických látek. Přesné fungování tohoto mechanismu však zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Oxid uhličitý přitom není v krasu pouze zajímavým měřeným plynem. Ve vodě podporuje rozpouštění vápence a ovlivňuje procesy, při nichž vznikají a rostou jeskynní minerální výplně. Harbešská jeskyně tak připomíná, že kras se neustále vyvíjí, i když změny probíhají pomalu a skrytě.
Výzkum podzemí pokračuje
Podzemní svět v okolí Harbešské plošiny není definitivně zmapovaný. V roce 2009 bylo v propadu nad Kravskou jeskyní objeveno pokračování dlouhé přibližně 100 metrů, které směřuje pod plošinu. Tento objev ukazuje, že zdejší systém stále nabízí otázky pro speleology. Nelze jej však automaticky chápat jako údaj o celkové délce Harbešské jeskyně, protože dostupné materiály uvádějí rozdílné rozměry a rozsah podzemí.
Odbornou úroveň průzkumu potvrzuje také mapa Harbešské jeskyně autorů Františka Kudy a spolupracovníků ze ZO ČSS 6-14 Suchý žleb a Ústavu geoniky AV ČR. Na Speleofóru 2023 získala ocenění za nejlepší mapu.
Místo k poznávání z povrchu
Harbešská jeskyně je v databázi JESO vedena jako jeskyně v konzervaci a není běžně zpřístupněna veřejnosti. Návštěvníci by proto neměli vstupovat do podzemí ani zasahovat do uzávěrů, sedimentů či případných nálezů. Závrtové okraje navíc mohou skrývat šachty, propasti a nestabilní místa.
Nejvhodnější je vnímat lokalitu jako součást širší krasové krajiny pod Macochou. Při pohybu v okolí je třeba respektovat značení a režim CHKO Moravský kras. Kdo chce navštívit jeskyni s pravidelnou prohlídkou, měl by zamířit k veřejnosti přístupným jeskyním, například Punkevním, Balcarce, Kateřinské nebo Sloupsko-šošůvským. Harbešská jeskyně nabízí jiný druh zážitku: možnost pochopit, co se odehrává pod povrchem krajiny, která na první pohled působí klidně a neměnně.