Uprostřed historického Jindřichova Hradce se za zdmi klášterního areálu skrývá prostor, kde se potkává několik staletí dějin. Nejnovější kapitolu napsal obnovený rajský dvůr. Veřejnosti byl představen 4. července 2026 po přibližně roce práce a investici přesahující 1,3 milionu korun.
Revitalizace nebyla pouhou úpravou zeleně. Projektu předcházel archeologický výzkum, projektová příprava i stavební práce. Návrh se inspiroval původním uspořádáním prostoru, včetně cest ve tvaru kříže, a vrátil dvoru zahradní charakter. Přibylo 1 560 cibulovin, 480 trvalek, 32 keřů a dva stromy. Novým výrazným prvkem je také kašna s čerpacím systémem a kinetickými prvky, jejíž motivy odkazují k rybě – staršímu křesťanskému symbolu.
Obnova, která vedla přes kostel
Historicky cenné prostředí si vyžádalo neobvyklý způsob práce. Těžká mechanizace se do areálu nemohla dostat, a tak pracovníci ručně přepravovali přes kostel přibližně 25 tun betonu, 50 tun původní zeminy a 32 tun kompostu. I tento detail ukazuje, že obnova památek není jen otázkou výsledného vzhledu, ale také trpělivé a citlivé práce v prostoru, který se po staletí proměňoval.
Rajský dvůr je přitom pouze jednou částí rozsáhlého areálu ve Štítného ulici. Návštěvník zde najde gotický kostel svatého Jana Křtitele, křížovou chodbu, Soukenickou kapli, kapli svatého Mikuláše i pozdější renesanční sály. Komplex dnes spravuje Muzeum Jindřichohradecka.
Od dřevěné osady k minoritskému klášteru
Prostor dnešního kláštera byl osídlen už v 11. až 12. století. Tehdy zde stála osada s nadzemními dřevěnými domy. Základy kostela svatého Jana Křtitele pocházejí z konce 13. století a rozestavěného chrámu se kolem roku 1320 ujali minorité. Dokončen byl přibližně v polovině 14. století.
Stavba vznikala postupně a její podoba se v dalších staletích měnila. V roce 1434 areál vypálili husité. Původní trámový strop hlavní lodi později nahradila hvězdová klenba, dokončená na konci 15. století. Po odchodu minoritů v 16. století přestal areál sloužit původnímu účelu a využíval se jako špitál. K pozdějšímu komplexu byly připojeny také dva velké renesanční sály.
Na jeho stavebním vývoji se podepsaly románsko-gotické, gotické, renesanční, barokní i historizující vlivy. S místem jsou spojeny významné šlechtické rody, především Páni z Hradce, Slavatové z Chlumu a Košumberka a Černínové z Chudenic.
Malby, které vybízejí k pomalejšímu pohledu
K nejcennějším částem areálu patří východní strana křížové chodby a takzvaná Soukenická kaple. Původně šlo o kapitulní síň, zaklenutou na středový sloup. Výjimečný je také ambit bez opěrných pilířů na jeho vnitřní straně – podle muzea nemá toto řešení v českých zemích 14. a 15. století obdobu.
V křížové chodbě se dochovala pozdně gotická malba Strom života. Vinná réva zde vytváří obrazový rodokmen Ježíše Krista, v němž se objevuje Panna Marie, Ježíš, starozákonní proroci i judští králové. Jde o dílo, u kterého se vyplatí nespěchat a všímat si jednotlivých postav i způsobu, jakým jsou propojeny.
Neobvyklou pozornost přitahuje také monumentální výjev Zvěstování Panně Marii s dvanácti apoštoly. Doprovázejí jej geometrické obrazce a deformované či groteskní postavy. Ty bývají v populárním podání spojovány s peklem, mimozemšťany nebo templáři. Pravděpodobnější kunsthistorické vysvětlení však nabízí středověké drolerie – žertovné a groteskní motivy známé z rukopisné tvorby.
Klášter jako muzeum i místo zastavení
Interiér doplňují raně barokní oltáře, renesanční a barokní lavice, kazatelna se sochou svatého Jana Křtitele a řada náhrobků. Za mimořádně kvalitní je považován pozdně gotický náhrobek Magdaleny z Gleichenu. V sakristii lze vidět také anamorfní portrét jindřichohradeckého punčochářského mistra Tomáše Krýzy, který vytvořil vizuální umělec Patrik Prošek.
Areál nabízí stálé expozice věnované jindřichohradeckému církevnímu umění, Stromu života a anamorfnímu portrétu. Muzeum zároveň připravuje audio-vizuálního průvodce, který má historii kláštera představit pomocí interaktivních zastavení, digitálních vizualizací a holografické projekce. V době psaní článku šlo stále o připravovaný projekt, nikoli o plně zpřístupněnou součást návštěvy.
Obnovený rajský dvůr tak může být začátkem i zakončením prohlídky. Nabízí klidnější tempo a pohled na architekturu z jiné perspektivy, zatímco okolní kostel a klášterní prostory připomínají, jak dlouhou cestu toto místo urazilo – od středověké osady přes klášter a špitál až po dnešní muzeum v srdci Jindřichova Hradce.