Barokní celek s působivou kompozicí
Liblický zámek není zajímavý jen svou hlavní budovou. Jeho půvab spočívá v celém promyšleném areálu, který vznikal v letech 1699 až 1706 z podnětu Arnošta Josefa Pachty z Rájova. Projekt připravil italský architekt Giovanni Battista Alliprandi podle koncepce Johanna Bernharda Fischera z Erlachu.
Stavba s obdélným půdorysem, elipsovitým středem a bočními křídly byla navržena jako reprezentativní šlechtické sídlo. Ve střední části se nacházely hlavní společenské prostory, zatímco křídla sloužila především k bydlení. Před severním průčelím vznikl symetrický čestný dvůr, který uzavírá dvojice hospodářských budov. Společně se zahradou, parkem, oborou a dalšími stavbami vytváří jeden z nejcelistvějších obrazů českého vrcholného baroka.
Ve druhé polovině 18. století doplnila fasády plastická výzdoba spojená také se sochařem Ignácem Františkem Platzerem. Jeho práce připomínají například figurky dětí a vázy na balkoně a terase. Později se podoba interiérů proměnila v novorenesančním duchu. V roce 1863 zámek koupila hraběnka Antonie z Valdštejna a po její smrti přešel na její dceru Christianu Thun-Hohensteinovou. Thun-Hohensteinové byli posledním šlechtickým rodem, který Liblice vlastnil.
Šlechtické sídlo, které drželo krok s technikou
Historie zámku není jen přehlídkou architektury a aristokratického života. Thun-Hohensteinové patřili k technicky pokrokovým vlastníkům. V areálu fungovalo benzinové dynamo, v hospodářských budovách cirkulárka a zámecké zahrady měly moderní zavlažovací systém. Dva velké elektrické lustry v hlavním sále dodnes připomínají, že Liblice byla elektrifikována už na počátku 20. století.
Po konfiskaci v roce 1945 přešel zámek do vlastnictví státu. Od roku 1952 jej využívala Československá akademie věd. Dnes je ve správě Akademie věd ČR, respektive jejího Střediska společných činností, a slouží jako konferenční centrum, hotel a místo pro kulturní, společenské i vzdělávací akce. Rozsáhlá rekonstrukce dokončená v roce 2007 obnovila historické prostory a zároveň do areálu začlenila moderní zázemí.
Francouzská zahrada končí, příroda začíná
O Liblicích se někdy mluví jako o zámku s francouzským parkem. Přesnější je rozlišovat francouzskou zahradu, anglický park a navazující oboru. Pravidelně komponovaná část u zámku působí reprezentativně a upraveně, zatímco dál od hlavní budovy se charakter krajiny postupně mění. Obora navazuje na více než třicetihektarový lužní porost s podmáčeným terénem, kanály a slatinnou loukou.
Právě tento kontrast je jedním z největších lákadel návštěvy. Během jediného výletu lze přejít od barokní architektury a geometricky uspořádané zahrady k místům, která působí téměř divoce. Lužní les má místy přirozený až pralesovitý charakter a jezírko v areálu napájejí podzemní prameny.
Zámecký park Liblice je evropsky významnou lokalitou Natura 2000. Chráněna jsou zde mimo jiné zásaditá slatiniště a smíšené lužní lesy. Slatinná louka představuje cenný pozůstatek původních polabských vápnitých slatin. Lokalita je známá výskytem několika druhů orchidejí, například vstavače bahenního, vstavače vojenského, prstnatce májového, prstnatce pleťového a kruštíku bahenního. Z dalších vzácných rostlin se zde uvádějí například hadilka obecná, kostival český nebo ožanka čpavá.
Na procházku i za kulturním programem
Oborou vedou dvě naučné stezky – malý a velký okruh. Zaměřují se na historii a obnovu zámku, architekturu i přírodní poměry lužního lesa a mokřadních luk. Při procházce je důležité držet se vyznačených tras a respektovat ochranu citlivých částí lokality. Výskyt vzácných rostlin a živočichů se mění podle sezony, proto je lepší vnímat oboru jako prostor k pozorování než jako místo s předem zaručenými „úlovky“.
Francouzská zahrada, anglický park a obora bývají podle aktuálních informací provozovatele přístupné denně a bezplatně, přičemž obora se uzavírá dříve než park. Interiéry se obvykle otevírají pro pravidelné prohlídky v neděli a pro skupiny také po předchozí dohodě. Termín i podmínky je vhodné před návštěvou ověřit, protože Liblice fungují také jako hotel a konferenční centrum a při soukromých akcích může být provoz omezen.
Zajímavou příležitostí k návštěvě bude Den kulturního dědictví a den medu plánovaný na 13. září 2026. Připravovány jsou prohlídky zámku, výstava brouků, ukázky včelařského zařízení, občerstvení a program pro děti. Liblice tak nabídnou možnost spojit poznávání barokní památky s výletem do pozoruhodné přírody na okraji Polabí.