Jen málokterá památka v okolí Lužických hor má tak silný příběh jako kostel svaté Máří Magdalény v Mařenicích. Barokní stavba na návrší uprostřed obce měla po poválečných letech chátrání ustoupit demolici. Rozhodnutí z roku 1961 se ale nenaplnilo. Kostel přežil a postupně se stal příkladem toho, že záchrana historické stavby může začít i díky vytrvalosti několika nadšenců.
Barokní kostel z doby Toskánské vévodkyně
Historie dnešního kostela začala na místě staršího dřevěného svatostánku. Na konci 17. století zde vznikla stavba podporovaná Annou Marií Františkou Toskánskou, majitelkou zákupského panství. Na projektu se podílel litoměřický stavitel Octaviano Broggio, jehož jméno je spojeno s řadou významných barokních staveb v severních Čechách.
Výstavba neproběhla v jediné etapě. Prameny uvádějí vznik kostela mezi lety 1699 a 1714, zároveň připomínají první mši v novém kostele 22. května 1706. Další stavební fáze začala položením základního kamene v roce 1714 a celek byl posvěcen 5. května 1720. Pro návštěvníka je podstatné především to, že dnešní podoba je výsledkem postupného budování a proměn na přelomu 17. a 18. století.
V 19. století se kostel dočkal dalších úprav. V letech 1864 až 1865 byly podle turistických a regionálních údajů přistavěny postranní lodě a věž. Stavba tak dnes spojuje barokní základ s pozdějšími zásahy, které jí vtiskly částečně novobarokní charakter.
Ambity, křížová cesta a poutní atmosféra
Ke kostelu patří také areál s ambity, tedy krytými chodbami kolem vnitřního prostoru. Jejich součástí jsou zastavení křížové cesty. Ta měla být vybudována roku 1747 a později obnovena v roce 1807. Spolu s kostelem vytváří působivý sakrální celek, který není zajímavý pouze pro milovníky architektury, ale také pro každého, kdo rád objevuje klidná a trochu opomíjená místa české krajiny.
V regionálních popisech se objevuje také vysvětlení, že kostel měl mít význam jako poutní místo a zároveň podporovat katolickou víru v prostředí ovlivněném protestantismem. Jde však spíše o tradované interpretace než o jednoznačně doložený výklad. Jisté je, že poloha na návrší a návaznost na další drobné sakrální památky dávají místu výraznou poutní atmosféru.
Záchrana před demolicí
Po druhé světové válce kostel postupně pustl. Nedostatek péče se projevil na stavbě i vybavení interiéru a v roce 1961 úřady rozhodly o demolici. K té nakonec nedošlo, přestože památka přišla o část původního mobiliáře. Zničen nebo rozkraden byl například hlavní barokní oltář z roku 1716, obraz svaté Máří Magdalény, některé další obrazy, původní varhany i obrazy křížové cesty.
Nová kapitola začala po roce 1989. Skupina dobrovolníků spolu s podporou moravských farností se pustila do postupné obnovy. Hlavní rekonstrukční práce probíhaly v letech 1989 až 1997, rozdělené do několika etap. Obnova tím ale neskončila. V dalších letech pokračovalo restaurování interiéru i opravy areálu. Liberecký kraj například podpořil dokončení iluzivní výmalby a obnovu kamenné lucerny nad boční předsíní. V roce 2023 se pracovalo také na ambitech, dveřích, kamenné dlažbě a dalších částech areálu.
Zajímavým dokladem pokračujícího života kostela jsou varhany přenesené v roce 2002 z kostela svatého Michaela v dnes zaniklých Libkovicích na Mostecku. Nástroj z roku 1884 vyrobil varhanář Anton Feller z Libouchce.
Tip na návštěvu Mařenic
Kostel stojí v centru Mařenic, přibližně pět kilometrů severovýchodně od Cvikova. Zvenčí si lze prohlédnout samotnou stavbu, věž, okolní hřbitovní prostor i ambity s křížovou cestou. Interiér je nejjistější navštívit v době bohoslužeb nebo po předchozí domluvě s farností. Aktuálně zveřejňovaný rozpis uvádí sobotní mši v 17 hodin s platností pro neděli, časy se však mohou měnit.
Procházku lze spojit s návštěvou nedaleké Kalvárie, kaple a dalších drobných sakrálních památek v okolí. Mařenický kostel přitom administrativně patří obci Mařenice, nikoli sousednímu Cvikovu, s nímž bývá v turistických informacích spojován. Právě kombinace zachráněné památky, křížové cesty a klidné krajiny Lužických hor dělá z tohoto místa působivý cíl pro výlet mimo hlavní turistické trasy.