Jedna z místních pověstí vypráví o milencích, kteří se schovávali před nepřející rodinou, jiná končí jejich skokem ze skály. Právě nešťastná láska měla dát skalnímu útvaru v Kudlovické, někdy také Kudlovské dolině, jeho jméno. Miláčka dnes láká hlavně turisty, kteří hledají klidné lesní cesty, pískovcové skály a místa s příběhem.
Pískovcový blok v bukovém lese
Skála leží v prudkém východním svahu centrální části Kudlovické doliny, v severozápadní části katastru Halenkovic. Okolní krajina patří do širší oblasti Chřibů a Přírodního parku Chřiby. Od silnice v údolí je podle horolezecké databáze vzdálena přibližně 200 až 400 metrů, takže nejde o skalní útvar, kolem kterého by člověk projel bez povšimnutí a zastavil přímo u něj.
Miláčka tvoří pískovec z hornin magurského flyšového příkrovu Vnějších Západních Karpat. Skalní blok dosahuje výšky zhruba deseti metrů. V bukovém lese působí jako přirozená součást svahu, nikoli jako upravená atrakce s vybudovaným zázemím. O to víc vynikne při pěším putování, kdy se objevuje mezi stromy a lesními pěšinami.
Janík, Apoléna a příběh, který nelze ověřit
K názvu Miláčka se váže několik verzí lidového vyprávění. Jedna z nich jmenuje milence Janíka a Apolénu. Jejich vztahu měl bránit majetkový rozdíl a především Apolénin otec, šafář z halenkovského dvora. Podle této tradice se dvojice scházela v ústraní, protože jejich lásce nebylo přáno.
V dalších obměnách se milenci před rodiči ukrývali nebo svůj příběh ukončili tragicky skokem ze skály. Detaily se liší, společným motivem však zůstává nešťastná láska. Je dobré brát pověst jako součást místní folklorní tradice, nikoli jako doloženou historickou událost. Právě podobné příběhy ale pomáhají vnímat zdánlivě obyčejná místa v krajině jinak.
Po žluté značce ke skále a studánce
Miláčka je součástí žlutě značené Stezky Zdeňka Sedláčka, pojmenované po znalci Chřibů a turistovi, který se věnoval zdejší krajině. Podle místních popisů vedla trasa přes Paseky a svatého Huberta k Zuzančině studánce, dále kolem skalních útvarů a směrem ke Kudlovické dolině. Praktickou výchozí možností bývají Košíky, odkud historicky popisovaný okruh pokračoval také k Budačině, Rozsypalově osadě, Mariánské studánce a Sypčinám.
Přesný stav značení a schůdnost jednotlivých úseků se mohou měnit, proto je před cestou vhodné ověřit aktuální mapu. Trasa není bezbariérová ani úplně nenáročná. Některé části jsou strmé a vedou po lesních pěšinách, kde se po dešti může držet vlhkost a klouzat podklad. Pevná obuv je na tomto výletě základ.
Zuzančina studánka a další zastavení
Nedaleko Miláčky se nachází Zuzančina studánka, ukrytá v bukovém lese pod vrcholem označovaným jako Březová, případně Katamenda. U pramene bývá posezení a informační cedule s rozborem vody. Nad studánkou stojí drobná poklona s obrázkem Panny Marie. Voda je jímána v malé skruži a odtéká trubkou do lesního žlebu.
Stav vybavení i kvalitu vody však není vhodné považovat za trvale zaručené. Starší informace o rozboru proto nemusí popisovat současnou situaci. Výlet lze podle času prodloužit ke Skalám pod Katamendou nebo k Budačině, skupině pískovcových skal chráněné jako přírodní památka.
Pro turisty i zkušené lezce
Miláčka není pouze bodem na turistické mapě. Český horolezecký svaz ji eviduje také jako menší lezecký sektor s několika cestami. Pískovec je ovšem měkký a lezení má podle dostupných údajů sezónní omezení od 1. dubna do 31. prosince. Před případným lezením je proto nutné ověřit aktuální pravidla a respektovat ochranu přírody.
Běžní návštěvníci by se měli držet značených cest, dbát zvýšené opatrnosti přímo u skal a nepoškozovat jejich povrch. Miláčka nejlépe vynikne jako součást klidného lesního výletu: spojení přírodního reliéfu Chřibů, studánky a pověsti, která dodává pískovcovému bloku osobitou atmosféru.