Na první pohled může Jasenice působit jako obyčejný zatopený lom. Ve skutečnosti jde o jednu z geologicky nejzajímavějších lokalit Podbeskydí. Ve vápencových stěnách se zachovaly fosilie dávných mořských živočichů, zatímco v zatopené jámě a jejím okolí našly útočiště vodní organismy, vzácné rostliny i chráněný rak říční.
Přírodní památka Jasenice leží na jihovýchodním okraji stejnojmenné místní části obce Lešná v okrese Vsetín. Často se uvádí jako Jasenice u Valašského Meziříčí, protože lokalita spadá do správního obvodu tohoto města a její katastrální území nese tento název. Chráněné území má rozlohu přibližně 1,73 hektaru a ochranu získalo v roce 1991.
Od ruční těžby k zatopenému lomu
V Jasenici se vápenec těžil od roku 1941. Práce zde probíhaly téměř bez mechanizace: horníci horninu navrtávali pneumatickou vrtačkou, odstřelovali ji, rozbíjeli pneumatickým kladivem a následně ručně nakládali na vozíky. Vápno se pálilo přímo u lomu v šachtové vápenici, podle níž lokalita dodnes získala lidové označení „Vápenka“.
Těžba skončila nejčastěji uváděným rokem 1979, některé regionální materiály ale zmiňují také rok 1981. Důvodem byl především nestabilní stav severní lomové stěny a obava z jejího sesuvu. Po opuštění lomu se jáma postupně naplnila spodní vodou. Průmyslový prostor se tak proměnil v cenný biotop, v němž dnes žijí vodní organismy.
Vápencové stěny vyprávějí o druhohorním moři
Největší význam Jasenice spočívá v odkryvu hornin, které vznikaly v době, kdy tuto oblast pokrývalo moře. Odkryté vrstvy mají druhohorní stáří, od tithonu po křídu. Objevují se zde horniny odpovídající štramberským a kopřivnickým vápencům, místy také jílovce a olivetské vápence.
Geologové lokalitu popisují jako odkryv blokového slepence neboli olistolitu. Zjednodušeně jde o velké těleso hornin, které se v minulosti mohlo podmořským gravitačním skluzem přemístit do jiné části sedimentačního prostoru. Přesné zařazení celé struktury však není podle odborných podkladů definitivně uzavřené. Právě složitá stavba činí z Jasenice významný studijní profil s vědeckým i vzdělávacím významem.
Ve zdejších vápencích byly nalezeny fosilie amonitů, břichonožců, mlžů, ramenonožců, korálů, vápnitých hub, mechovek, ježovek, aptychů i lilijic. Nejde tedy jen o kameny s neurčitými otisky. Každý z těchto nálezů pomáhá skládat obraz dávného mořského ekosystému.
Malá plocha, pestrá ochrana přírody
Jasenice není chráněná pouze kvůli geologii. Voda v bývalém lomu vytvořila podmínky pro vodní bezobratlé a další organismy. Hlavním zoologickým důvodem ochrany je mimo jiné výskyt raka říčního. Regionální materiály upozorňují také na vzácnou perloočku srpovec, tedy druh Pleuroxus striatoides, který má mít v Jasenici jedinou známou lokalitu na Moravě. Tento údaj je však vhodné chápat jako informaci z regionálních podkladů, nikoli jako hlavní údaj aktuální karty ochrany.
Okolí lomu doplňují cenná rostlinná stanoviště. V ochranářských podkladech se objevují například kruštík bahenní, kruštík polabský, okrotice bílá, koniklec velkokvětý, hadinec červený, máčka plocholistá nebo vstavač bahenní. Péče o území proto počítá se sečí vybraných ploch, odstraňováním náletových dřevin a postupným omezením nepůvodní borovice černé. Navrhovaná opatření zahrnují také monitoring raka, hydrobiologický průzkum a sledování rostlin, motýlů a brouků.
Proč se zde nekoupe a nesbírají fosilie
Zatopená jáma může svádět ke koupání, Jasenice však není veřejným koupalištěm. Areál je oplocený a podle dostupných údajů pro veřejnost nepřístupný. Opatření chrání návštěvníky před riziky spojenými s lomem, ale především samotné stanoviště před sešlapem, rušením živočichů a nadměrným rekreačním využíváním. Do hornin se také nesmí zasahovat a sběr zkamenělin není dovolen.
Nejvhodnější je proto zastavit se u přístupové cesty, kde se nachází informační tabule, a lokalitu pozorovat z okolí. Autem se dá přiblížit přibližně na 250 metrů, další návštěva už vyžaduje respekt k oplocení a značení. Jasenice je součástí národního geoparku Podbeskydí a dobře se hodí jako krátká zastávka při poznávání okolí Valašského Meziříčí. Její kouzlo nespočívá ve volném vstupu k vodě, ale v příběhu místa, kde se průmyslová minulost, dávný mořský svět a současná ochrana přírody setkávají na ploše menší než dva hektary.