Na první pohled působí kostel svatého Prokopa ve Všehrdech jako nenápadná venkovská stavba. Při bližším pohledu se však ukáže, že jeho podoba je promyšlenou hrou geometrie, světla a zakřivených ploch. Drobný kostel nedaleko Kralovic patří k nejzajímavějším ukázkám barokní gotiky v regionu a jeho návrh bývá spojován se jménem Jana Blažeje Santiniho-Aichela.
Hned na začátku je dobré upozornit na častou záměnu: tyto Všehrdy leží v okrese Plzeň-sever, přibližně osm kilometrů jihovýchodně od Kralovic, tedy v Plzeňském kraji. Nejde o stejnojmennou obec u Chomutova v Ústeckém kraji.
Gotický základ v novém barokním kabátě
Kořeny kostela sahají do středověku. Původní stavba byla gotická a podle památkových údajů pocházela ze 14. století. Z této etapy se zachovalo především kněžiště s žebrovou klenbou. V letech 1730 až 1732 však kostel prošel zásadní přestavbou, která starší část začlenila do zcela nového architektonického celku.
V té době byly Všehrdy součástí majetku plaského cisterciáckého kláštera. Objednavatelem přestavby se stal plaský opat Evžen Tyttl, jehož kamenný znak s iniciálami a letopočtem 1732 najdeme nad portálem věže. Stavbu po Santiniho smrti uskutečnil plaský stavitel Ondřej Kondel.
Právě zde vzniká příběh takzvaného „Santiniho bez Santiniho“. Architekt zemřel už v roce 1723, tedy téměř deset let před dokončením všehrdského kostela. Přímý písemný doklad, který by jeho autorství jednoznačně potvrzoval, zatím není znám. Přisouzení návrhu vychází především ze slohových podobností, návaznosti na Santiniho práci pro plaského objednavatele a z použitých prostorových principů. Přesnější je proto mluvit o kostele připisovaném Santinimu nebo o stavbě podle návrhu spojovaného s jeho dílem.
Stavba jako skládačka z mnohostěnů
Na kostele je pozoruhodné, jak výrazně se jeho architektura opírá o pravidelné geometrické tvary. Vstupní věž odpovídá čtyřstěnu, podélně protažená loď má podobu osmistěnu, stejně jako kněžiště, zatímco sakristie je založena na šestistěnu. Jednotlivé části na sebe navazují a místy se do sebe téměř zakliňují.
Takové řešení není samoúčelnou hříčkou. Vytváří proměnlivý obrys stavby a propůjčuje jí pohyb, přestože jde o poměrně malý kostel. K baroknímu výrazu přispívají také konkávně prohnuté stěny. Návštěvník je může dobře vnímat nejen na samotné stavbě, ale také na ohradní zdi hřbitova, která po stranách navazuje na vstupní věž.
Ohradní zeď není pouhým praktickým vymezením areálu. Je komponovanou součástí celku a její dvě brány vytvářejí působivý nástup ke kostelu. Věž završuje jehlancová střecha s lucernou. Její podoba bývá spojována s inspirací střechami chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře, které v době vzniku projektu ještě existovaly v jiné podobě než dnes.
Světlo, které mění vnímání interiéru
Také uvnitř se uplatňuje promyšlená práce s prostorem. Dispozice je založena na centralizaci v podélném uspořádání a na kontrastu různě osvětlených částí. Prostory těsně přiléhající k hlavní lodi zůstávají bez oken, zatímco závěrové partie jsou výrazně prosvětlené.
Výsledkem není jednotně osvětlený sál, ale sled různě intenzivních světelných nálad. Barokní gotika zde neznamená jen dekorativní spojení historizujících tvarů. Jde o způsob, jak starší gotický princip přetvořit pomocí barokního prostorového uvažování, geometrie a dramatičnosti.
Součást plaského příběhu
Všehrdský kostel dává největší smysl jako součást širšího okruhu památek spojených s Plasy a opatem Evženem Tyttlem. V krajině kolem bývalého klášterního panství lze sledovat, jak se podobné architektonické myšlenky uplatňovaly v monumentálních i drobnějších stavbách. Právě kontrast mezi velikostí plaského kláštera a skromným kostelem ve vsi ukazuje, že promyšlená architektura nemusela vznikat jen v centrech velkých měst.
Areál je nemovitou kulturní památkou a zároveň leží v historickém intravilánu s archeologickými nálezy. Při opravě a posunu hřbitovní zdi v roce 2003 zde proběhl archeologický výzkum, který zachytil mimo jiné hrobovou jámu s keramickým zlomkem ze 14. století. Kostel tak není jen architektonickou kuriozitou, ale také místem s dlouhou kontinuitou osídlení a pohřební tradice.
Nejde o běžně otevřenou turistickou atrakci s pravidelnou prohlídkovou dobou. Interiér lze navštívit především při bohoslužbě; termíny je vhodné před cestou ověřit u Římskokatolické farnosti Kralovice. Zvenčí však lze dobře obhlédnout věž, prohnuté stěny, obě brány, hřbitovní areál i znak plaského opata. Právě v těchto detailech se skrývá kouzlo Všehrd: malá stavba zde vypráví překvapivě velký příběh o gotice, baroku, plaském klášteře i architektovi, jehož rukopis je přítomen možná spíše v myšlence než v doloženém podpisu.