Na první pohled je Žďár nad Sázavou známý především díky poutnímu kostelu svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Neméně zajímavý příběh se však odehrává přímo v sousedním areálu zámku. Ten býval cisterciáckým klášterem a nová prohlídková trasa Tam a zpátky klášterem a zámkem ukazuje, jak se z duchovního centra postupně stalo šlechtické sídlo a dnešní živé místo pro návštěvníky.
Od srubu k významnému klášteru
Klášter Studnice Blahoslavené Panny Marie a osada Žďár vznikly roku 1252. U jejich zrodu stál záměr Přibyslava z Křižanova, otce svaté Zdislavy, který uskutečnili jeho zeťové Boček ze Zbraslavi a Smil z Lichtenburka. Začátky přitom měly daleko k pozdější barokní reprezentaci. Mniši nejprve žili ve srubu z kmenů a teprve postupně budovali kamenný kostel i celé hospodářské zázemí.
O prvních desetiletích vypráví latinsky veršovaná kronika Cronica domus Sarensis, kterou sepsal mnich Jindřich Řezbář. Trasa připomíná také to, že cisterciácký klášter nebyl jen místem modliteb. K jeho fungování patřily rybníky, vodní nádrže, mlýn a chov ryb. Historické sádky, podle popisu zámku staré jako samotný klášter, tak představují jednu z méně nápadných, ale důležitých kapitol zdejší minulosti.
Voda, Santini a barokní proměna
Klášter v průběhu staletí několikrát poznamenaly válečné události. Během husitských válek byl vydrancován a vypálen, později se za vlády Jiřího z Kunštátu a Poděbrad, potomka zakladatele, dočkal pokusu o obnovu. Roku 1614 přešel do osobního majetku olomouckého kardinála Františka z Ditrichštejna, který nechal obydlí opata přestavět na zámek.
Výraznou proměnu přineslo 18. století. Po požáru v roce 1689 vznikl kostel svaté Markéty a opat Václav Vejmluva povolal do Žďáru architekta Jana Blažeje Santiniho-Aichela, sochaře Řehoře Thenyho a malíře Michaela Willmanna. Santiniho stopu návštěvník objeví v prelatuře, u samonosného schodiště i v historické Studniční kapli, která chrání významný zdroj pitné vody a prošla několika přestavbami.
Právě Santiniho působení propojuje zámecký areál se Zelenou horou. Poutní kostel svatého Jana Nepomuckého, vysvěcený v roce 1722 a dokončený v letech 1719 až 1727, patří k nejvýraznějším příkladům takzvané barokní gotiky. Od roku 1994 je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Jeho architektura pracuje s číslem pět, které odkazuje na pět hvězd ve světcově svatozáři a pět jeho ctností.
Barokní sály i nedokončená minulost
Prohlídka se nezastavuje u nejkrásnějších interiérů. Zavede návštěvníky také do Starého opatství, jedné z nejstarších staveb areálu. Bývalo domovem představených kláštera a dějištěm významných setkání. Dnešní prostor však připomíná i dobu socialismu: zůstalo zde mramorové schodiště a betonová podlaha z nedokončené přestavby, která se podle provozovatele zastavila kolem roku 1989.
V prelatuře opat přijímal hosty a vedl důležitá jednání. Barokní objekt navržený Santinim dnes slouží také svatebním obřadům a koncertům. Historickou osu trasy doplňuje knihovna a zámecký kabinet věnovaný novějším dějinám. Výklad zahrnuje zánik kláštera po josefínských reformách v roce 1784, světskou správu, šlechtické držitele, nacistické zabrání v roce 1939, znárodnění v roce 1948 i návrat majetku Kinským v roce 1991.
Živý areál pro celý den
Na obnově objektů od roku 2008 pracují Constantin a Charles Nikolas Kinský, synové hraběte Radslava Kinského. Současná trasa se podle aktuálních informací rozšířila také o Kulturně-kreativní centrum Vysočina a Studniční kapli. Protože se podoba okruhu může měnit, je vhodné před návštěvou ověřit aktuální seznam zastavení.
Dobře se nabízí spojit komentovanou prohlídku s Muzeem nové generace. To pomocí audioprůvodce, animací, světla, stínů a interaktivních prvků srozumitelně vysvětluje vývoj areálu od cisterciáckých počátků po baroko. Kombinovaná vstupenka obě návštěvy spojuje a muzeum je přístupné také v několika cizojazyčných verzích.
Zámecký areál zůstává částečně volně přístupný i bez vstupu do expozic. Nabízí kavárnu, obchod, hernu InventoriUM a kulturní program, rodiny mohou využít také mobilní hru Santiniho hvězda. Kdo chce poznat Žďár v širších souvislostech, může pokračovat na Zelenou horu. Klášter, krajina, voda i Santiniho architektura tu stále tvoří jeden pozoruhodný celek.